Читать онлайн книгу "Moc Zbraní"

Moc ZbranГ­
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #8
V knize MOC ZBRANÍ (ČARODĚJŮV PRSTEN – kniha osmá) se Thor ocitne lapen mezi silami dobra a zla, kdy Andronicus a Rafi použijí všechnu svou temnou magii, aby definitivně potlačili Thorovu identitu a úplně jej ovládli. Thor bude muset s jejich kouzly svést větší souboj, než jaký kdy musel podstoupit s mečem v ruce. Možná, že už je ale na veškeré tyto snahy příliš pozdě. Gwendolyn s Alistair, Steffenem a učencem Abertholem putují do Zásvětí ve snaze najít a osvobodit Argona z jeho magického vězení. Pouze v něm Gwen vidí možnost, jak vysvobodit Thora a zachránit tak celý Prsten. Jenže Zásvětí je obrovské a záludné a pátrání po Argonovi nevypadá vůbec slibně. Reece se mezitím se svou legionářskou skupinou pokusí o něco, co ještě nikdo před nimi nikdy nezkusil – spustit se do nesmírné hlubiny Kaňonu a najít ztracený Meč Osudu. Na dně naleznou celý nový svět plný příšer a exotických ras – a všichni mají s Mečem své vlastní plány. Romulus pokračuje v uskutečňování svých plánů na definitivní zničení Štítu pomocí magického pláště; Kendric, Erec, Bronson a Godfrey se pokoušejí dostat z kleští, do kterých je zavedla zrada a Tirus i Luanda poznají jaké to je být zrádci ve službách císaře Andronica; Mycoples se snaží osvobodit ze svého zajetí a v závěrečném rozuzlení je odhaleno Alistaiřino šokující tajemství. Najde Thor znovu sám sebe? Podaří se Gwendolyn zjistit, kde je Argon? Získá Reece Meč? Podaří se Romulovi uskutečnit jeho plán? Uspějí Kendrick, Erec, Bronson a Godfrey v situaci, kdy jsou jejich šance prachbídné? Vrátí se Mycoples do Prstenu? Anebo na Prsten padne konečná a definitivní zhouba?Díky promyšlenému budování fantasy světa a charakteristikám postav je ÚTOK CHRABRÝCH epickým příběhem o přátelství a lásce, rivalitě a spolupráci, o rytířích a dracích, intrikách a politických machinacích, o dospívání, o zlomených srdcích, o podvodu, ambicích a zradě. To vše je zasazeno do důkladně promyšleného fiktivního fantasy světa. Je to příběh o cti a odvaze, o osudu a předurčení, a také o magii. Je to fantasy, jež nás přivede do světa, na který už potom nikdy nezapomeneme, a které osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku.







MOC ZBRANГЌ



(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA OSMÁ)



MORGAN RICE



(PЕ?ELOЕЅIL TOMГЃЕ  SLAVГЌK)


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 11 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se ze ЕЎesti knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

PROMДљNДљNГЃ (prvnГ­ kniha ze sГ©rie UpГ­Е™Г­ch ЕѕurnГЎlЕЇ), ARГ‰NA JEDNA - OTROKГЃЕ?I (prvnГ­ kniha z Trilogie pЕ™eЕѕitГ­), CESTA HRDINY (prvnГ­ kniha ze sГЎgy ДЊarodД›jЕЇv prsten) a VZESTUP DRAKЕ® (prvnГ­ kniha ze sГ©rie KrГЎlovГ© a ДЌarodД›jovГ©), jsou vЕЎechny dostupnГ© zdarma ke staЕѕenГ­!

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“Zajímavá epická fantasy.”

—Kirkus Reviews



“Máme zde začátek něčeho pozoruhodného.”

--San Francisco Book Review



“Je to nabité akcí …. Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”

--Publishers Weekly



“Oduševnělá fantasy ….Jedná se o pouhý začátek toho, co se slibuje stát epickou ságou pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

VZESTUP STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ. 3)

ZROZENГЌ UDATNOSTI (Kniha ДЌ. 4)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)













PoslechnД›te si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN ve formГЎtu audio knihy!


Copyright В© 2013 Morgan Rice



VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.



Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.



Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

ObГЎlka Razzomgame v licenci Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#ucb44d4c2-7062-504c-ba6d-5448f5c3ac0e)

KAPITOLA DRUHГЃ (#ub27d336f-0b2f-5d09-9112-9adc30596f0a)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#uce3d1ee7-89fd-547f-9b86-af9469d458ec)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u8348d655-fe9a-5d14-b784-c13072546ba1)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#ub2c7e61c-0336-58a7-9281-e757fa40ae2f)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#u451b8130-a3ae-50ee-9cc1-20951b0295f9)

KAPITOLA SEDMГЃ (#u3cac3941-b965-5d27-949f-5c27e73d86b5)

KAPITOLA OSMГЃ (#u873708aa-ca4c-5ab6-9f64-fe09a21d695e)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#ufab4d0cc-5b1c-54f0-9038-9cc21b7e69a5)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)


“Život a čest, to pro mne jedno jest,

vezme mi život, kdo mi vezme čest.”



--William Shakespeare

Richard II




KAPITOLA PRVNГЌ


Gwendolyn se zapЕ™ela proti chladnГ©mu vД›tru, kterГЅ ji biДЌoval, kdyЕѕ stГЎla na okraji KaЕ€onu a chystala se k prvnГ­mu kroku na klenutou lГЎvku, kterГЎ tvoЕ™ila SevernГ­ pЕ™echod. VratkГЅ most se sklГЎdal z odЕ™enГЅch lan a dЕ™evД›nГЅch prken, kterГЎ vypadala, Еѕe je jen stД›ЕѕГ­ udrЕѕГ­. KdyЕѕ se Gwen odhodlala k prvnГ­mu kroku, hrЕЇzou se pЕ™ikrДЌila.

Sklouzla jГ­ noha, a kdyЕѕ se rukou zachytila zГЎbradlГ­, pomohlo jГ­ to jen mГЎlo, zГЎbradlГ­ se houpalo a nebylo tГ©mД›Е™ k niДЌemu. Gwen pokleslo srdce, kdyЕѕ si uvД›domila, Еѕe tenhle kЕ™ehkГЅ most je jejich jedinou cestou na severnГ­ stranu KaЕ€onu. Jedinou cestou vedoucГ­ do ZГЎsvД›tГ­ a k Argonovi. VzhlГ©dla a spatЕ™ila v dГЎlce se rozprostГ­rajГ­cГ­ ZГЎsvД›tГ­, planinu oslepujГ­cГ­ho snД›hu. PЕ™echod se jГ­ teДЏ zdГЎl jeЕЎtД› zlovД›stnД›jЕЎГ­.

PЕ™iЕЎel nГЎhlГЅ poryv vД›tru a rozkymГЎcel lana tak silnД›, Еѕe se Gwendolyn musela zachytit zГЎbradlГ­ obД›ma rukama, a poklesla na kolena. Na moment si nebyla jistГЎ, jestli se dokГЎЕѕe udrЕѕet, natoЕѕ pak pЕ™es most pЕ™ejГ­t. UvД›domila si, Еѕe to bude mnohem nebezpeДЌnД›jЕЎГ­, neЕѕ si myslela, a Еѕe pЕ™i tom vЕЎichni dajГ­ v sГЎzku svГ© Еѕivoty.

„MГЎ panГ­?“ ozval se hlas.

Gwen obrГЎtila hlavu a uvidД›la Aberthola stojГ­cГ­ho jen nД›kolik stop od nГ­. Po jeho boku stГЎli Steffen, Alistair a Krohn. VЕЎichni ДЌekali, aЕѕ ji budou moci nГЎsledovat. VЕЎech pД›t tvoЕ™ilo skupinu, jakou by nikdo na okraji svД›ta neДЌekal. SpoleДЌnД› se chystali ДЌelit nejistГ© budoucnosti a moЕѕnГЎ i smrti.

„Opravdu se musГ­me pokouЕЎet o pЕ™echod pЕ™es tohle?“ zeptal se Aberthol.

Gwendolyn se otoДЌila zpД›t a pЕ™ejela pohledem pЕ™es snГ­h hnanГЅ biДЌujГ­cГ­m vД›trem, otЕ™ГЎsla se a pevnД›ji si stГЎhla koЕѕeЕЎiny kolem ramen. V koutku duЕЎe rozhodnД› nechtД›la pЕ™echГЎzet pЕ™es vratkГЅ most. VlastnД› nechtД›la ani podnikat tuhle cestu. Mnohem radД›ji by se vrГЎtila do bezpeДЌГ­ svГ©ho domova z dД›tstvГ­, KrГЎlova Dvora. Usadit se v jeho ГєtulnГЅch prostorГЎch, hledД›t do ohnД› a nemyslet na ЕѕГЎdnГ© z tД›ch nebezpeДЌГ­ a problГ©mЕЇ, kterГ© ji obklopovaly od doby, kdy se stala krГЎlovnou.

Samozřejmě to ale nemohla udělat. Králův Dvůr už neexistoval. Její dětství bylo pryč. A teď byla královnou. Měla dítě, o které se musela postarat, budoucího manžela, který byl někde tam venku, a oba ji potřebovali. Pro Thorgrina by klidně prošla ohněm, pokud by to bylo potřeba. A Gwen cítila, že to skutečně potřebné je. Všichni potřebovali Argona – ne jen ona a Thor, ale celý Prsten. Všichni stáli nejen proti Andronicovi, ale i proti silné magii. Magii tak mocné, že dokázala lapit Thora, a Gwen netušila, jak by s ní bez Argona mohla bojovat.

„Ano,“ odpovД›dД›la. „MusГ­me.“

Pak se pЕ™ipravila k dalЕЎГ­mu kroku, ale tentokrГЎt se k nГ­ pЕ™ihnal Steffen a zablokoval jГ­ prЕЇchod.

„MГЎ panГ­, prosГ­m dovol mi projГ­t jako prvnГ­mu,“ Е™ekl. „NevГ­me, jakГ© hrЕЇzy nГЎs na mostД› ДЌekajГ­.“

Gwendolyn jeho nabГ­dka dojala. PЕ™esto ale zvedla ruku a jemnД› ho odstrДЌila.

„Ne,“ Е™ekla. „JГЎ pЕЇjdu.“

DГЎl uЕѕ nevГЎhala, udД›lala krok kupЕ™edu a pevnД› pЕ™i tom svГ­rala lanovГ© zГЎbradlГ­.

KdyЕѕ vykroДЌila, zasГЎhl ji do ruky mrazivГЅ pocit, pocit ledu zaЕ™ezГЎvajГ­cГ­ho se do masa. ChladnГЅ pocit vystЕ™elujГ­cГ­ skrz jejГ­ dlanД› a paЕѕe. Prudce se nadechla a sama si nebyla jistГЎ, zda se vЕЇbec dokГЎЕѕe udrЕѕet.

PЕ™iЕЎel dalЕЎГ­ poryv vД›tru a rozkymГЎcel most ze strany na stranu, takЕѕe musela sevЕ™Г­t zГЎbradlГ­ jeЕЎtД› pevnД›ji. MrazivГЎ bolest byla stГЎle silnД›jЕЎГ­. Ze vЕЎech sil se snaЕѕila udrЕѕet rovnovГЎhu, pЕ™esto ale cГ­tila, jak jГ­ nohy klouЕѕou po ledem pokrytГЅch prknech. Most se prudce zhoupl do leva a Gwen si byla na moment jistГЎ, Еѕe urДЌitД› pЕ™epadne. Pak se ale most zhoupl zpД›t opaДЌnГЅm smД›rem.

Gwen padla na kolena. UЕЎla stД›ЕѕГ­ deset stop a uЕѕ jГ­ srdce bilo tak, Еѕe mohla jen stД›ЕѕГ­ dГЅchat. Ruce mД›la tak ztuhlГ©, Еѕe je skoro ani necГ­tila.

ZavЕ™ela oДЌi, zhluboka se nadechla a myslela pЕ™i tom na Thora. PЕ™edstavovala si jeho tvГЎЕ™, kaЕѕdГЅ drobnГЅ detail. Obrnila se svojГ­ lГЎskou k nД›mu. OdhodlГЎnГ­m ho zachrГЎnit. AЕҐ to stojГ­ cokoli.

AЕҐ to stojГ­ cokoli.

Gwendolyn otevЕ™ela oДЌi a pЕ™imД›la se udД›lat nД›kolik krokЕЇ kupЕ™edu. PevnД› svГ­rala zГЎbradlГ­ a tentokrГЎt byla odhodlanГЎ nezastavit za ЕѕГЎdnou cenu. VГ­tr a snГ­h ji mohly srazit dolЕЇ do hlubin KaЕ€onu. Ale jГ­ to teДЏ bylo jedno. UЕѕ neЕЎlo o ni. Е lo o lГЎsku jejГ­ho Еѕivota. Pro nД›j by dokГЎzala udД›lat cokoli.

Gwendolyn cГ­tila, jak se most za jejГ­mi zГЎdy pohnul pod novГЅm zatГ­ЕѕenГ­m a kdyЕѕ se ohlГ©dla, uvidД›la Steffena, Aberthola, Alistair a Krohna, jak ji nГЎsledujГ­. VidД›la, jak Krohnovi klouЕѕou tlapy na namrzlГ©m povrchu, kdyЕѕ ve spД›chu prokliДЌkoval kolem ostatnГ­ch a zastavil se aЕѕ po jejГ­m boku.

„Nejsem si jistГЅ, jestli to zvlГЎdnu,“ vykЕ™ikl Aberthol napjatГЅm hlasem po nД›kolika nejistГЅch krocГ­ch.

Jak stГЎl, celГЅ se tЕ™ГЎsl napД›tГ­m a kЕ™eДЌovitД› svГ­ral zГЎbradlГ­. SlabГЅ, starГЅ muЕѕ, kterГЅ se stД›ЕѕГ­ dokГЎzal udrЕѕet.

„DokГЎЕѕeЕЎ to,“ Е™ekla Alistair. Pak se k nД›mu postavila a ovinula si jeho ruku kolem pasu. „Jsem tu s tebou. Neboj se.“

KdyЕѕ skupina opД›t vyrazila, pokraДЌovala Alistair s nГ­m a pomГЎhala mu kupЕ™edu. DГЎl a dГЎl na most. PД›knД› krok za krokem.

Gwen musela opД›t obdivovat AlistaiЕ™ino odhodlГЎnГ­ tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™ nepЕ™Г­zni osudu. JejГ­ klidnou povahu a nebojГЎcnost. MД›la schopnost, kterГ© Gwendolyn nerozumД›la. Gwen nedokГЎzala vysvД›tlit, proДЌ k nГ­ cГ­tila takovou nГЎklonnost, jakou cГ­tila, ale pЕ™esto ji bД›hem krГЎtkГ© doby dobЕ™e poznala. Brala ji jako sestru. Z jejГ­ pЕ™Г­tomnosti ДЌerpala sГ­lu. A ze Steffenovy takГ©.

VГ­tr se na chvГ­li uklidnil a tak toho vyuЕѕili. Brzy se dostali za polovinu mostu, protoЕѕe dokГЎzali jГ­t rychleji. Gwen si na kluzkГЎ prkna zvykala stГЎle vГ­c. VzdГЎlenГЎ strana KaЕ€onu uЕѕ byla na dohled, uЕѕ jen padesГЎt metrЕЇ daleko, a Gwendolynino srdce se naplnilo optimismem. Nakonec to snad pЕ™ece zvlГЎdnou.

PЕ™ihnal se ДЌerstvГЅ poryv vД›tru, tentokrГЎt silnД›jЕЎГ­ neЕѕ vЕЎechny pЕ™edchozГ­. Tak silnГЅ, Еѕe Gwen opД›t klesla na kolena a musela sevЕ™Г­t zГЎbradlГ­ obД›ma rukama. Na tom, jestli se udrЕѕГ­, zГЎvisel jejГ­ holГЅ Еѕivot, protoЕѕe most se zhoupl tГ©mД›Е™ kolmo a pak se stejnД› prudce Е™Г­til na opaДЌnou stranu. CГ­tila, jak prkno pod jejГ­ nohou povolilo, a vykЕ™ikla, kdyЕѕ jГ­ v prГЎzdnГ©m mГ­stД› zmizela noha. Zasekla se aЕѕ po stehno. SnaЕѕila se vykroutit, ale nemohla se dostat ven.

Gwendolyn obrГЎtila hlavu a vidД›la, jak se Aberthol pustil Alistair a zaДЌal klouzat pЕ™Г­mo k okraji mostu. Alistair zareagovala rychle, napЕ™ГЎhla ruku a zachytila ho za zГЎpД›stГ­ tД›snД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ sklouzl pЕ™es okraj.

Alistair se naklГЎnД›la pЕ™es okraj mostu, pevnД› se drЕѕela a Aberthol se houpal pЕ™Г­mo pod nГ­. Mezi nГ­m a dnem KaЕ€onu nebylo nic neЕѕ obrovskГЎ prГЎzdnota. Alistair byla celГЎ napjatГЎ a Gwen se modlila, aby lano vydrЕѕelo. CГ­tila se naprosto bezmocnД› s nohou uvД›znД›nou mezi prkny. Srdce jГ­ divoce bilo, kdyЕѕ se snaЕѕila vyprostit, aby mohla pomoct tД›m dvД›ma.

Most se divoce houpal a Alistair i Aberthol se houpali s nГ­m.

„PusЕҐ mД›!“ zajeДЌel Aberthol. „ZachraЕ€ se!“

Abertholovi vyklouzla z ruky hЕЇlka a teДЏ se krouЕѕivГЅm pohybem Е™Г­tila pЕ™Г­mo do hlubin KaЕ€onu. ZbГЅvala mu uЕѕ jen hЕЇl pЕ™ivГЎzanГЎ na zГЎdech.

„BudeЕЎ v poЕ™ГЎdku,“ Е™ekla klidnД› Alistair.

Gwen byla pЕ™ekvapenГЎ tГ­m, jak je Alistair klidnГЎ a jak si vД›Е™Г­.

„DГ­vej se mi do oДЌГ­,“ pevnГЅm hlasem poruДЌila Abertholovi.

„CoЕѕe?“ zajeДЌel Aberthol.

„DГ­vej se mi do oДЌГ­,“ pЕ™ikГЎzala Alistair a v hlase jГ­ zaznГ­vala stГЎle vД›tЕЎГ­ sГ­la.

V tГіnu jejГ­ho hlasu bylo nД›co, co nutilo lidi k posluЕЎnosti, a Aberthol k nГ­ vzhlГ©dl. Jejich oДЌi se setkaly, a kdyЕѕ k tomu doЕЎlo, zaДЌaly AlistaiЕ™iny oДЌi zГЎЕ™it. Jejich zГЎЕ™e dopadla na Aberthola a Gwendolyn jen nevД›Е™Г­cnД› sledovala, jak zГЎЕ™e obklopila Aberthola, jak se Alistair zaklonila a jednГ­m trhnutГ­m vytГЎhla Aberthola zpД›t nahoru na most.

Aberthol omrГЎДЌenД› leЕѕel na mostД›, ztД›Еѕka oddechoval a s ГєЕѕasem hledД›l na Alistair. Pak se rychle obrГЎtil a pevnД› se zachytil lanovГ©ho zГЎbradlГ­ obД›ma rukama, jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ dorazil dalЕЎГ­ poryv vД›tru.

„MГЎ panГ­!“ vykЕ™ikl Steffen.

Sklonil se ke Gwendolyn, pevnД› ji sevЕ™el kolem ramen a vЕЎГ­ silou trhnul.

Gwen se pomalu zaДЌala vysvobozovat z prken, ale kdyЕѕ uЕѕ byla tГ©mД›Е™ volnГЎ, vyklouzla Steffenovi z mrazem zkЕ™ehlГЅch prstЕЇ a zapadla zpД›t na stejnГ© mГ­sto. TentokrГЎt jeЕЎtД› hloubД›ji. NГЎhle pod nГ­ povolilo dalЕЎГ­ prkno a Gwendolyn vykЕ™ikla, kdyЕѕ ucГ­tila, Еѕe se Е™Г­tГ­ dolЕЇ.

Rychle natГЎhla ruce a jednou se zachytila lanovГ­ mostu, druhou sevЕ™ela Steffenovo zГЎpД›stГ­. KdyЕѕ se houpala ve volnГ©m prostoru, pЕ™ipadala si, jako by jГ­ trhali ramena z kloubЕЇ. Steffen se takГ© kymГЎcel, naklГЎnД›l se pЕ™Г­liЕЎ daleko pЕ™es okraj. Riskoval svЕЇj Еѕivot jen proto, aby zachrГЎnil ten jejГ­. Jedinou vД›cГ­, kterГЎ je chrГЎnila pЕ™ed pГЎdem do hlubiny, byla praskajГ­cГ­ lana.

Ozvalo se zavrДЌenГ­, kdyЕѕ Krohn pЕ™iskoДЌil a zaboЕ™il tesГЎky do koЕѕeЕЎin Gwenina kabГЎtu. Potom ji s kЕ€uДЌenГ­m a vrДЌenГ­m zaДЌal tГЎhnout vЕЎГ­ silou vzhЕЇru.

Pomalu Gwen vytahovali, kousek po kousku, dokud se koneДЌnД› nedokГЎzala zachytit prken mostu. Pak se pЕ™itГЎhla, a kdyЕѕ se koneДЌnД› vyЕЎkrГЎbala zpД›t na most, zhroutila se vyДЌerpanД› obliДЌejem dolЕЇ a ztД›Еѕka oddechovala.

Krohn jГ­ znovu a znovu olizoval obliДЌej a ona mД›la nevГЅslovnou radost. Byla mu neskonale vdД›ДЌnГЎ, jemu a Steffenovi, kterГЅ teДЏ leЕѕel vedle nГ­. MД›la ohromnou radost, Еѕe Еѕije a Еѕe ji zachrГЎnili pЕ™ed straЕЎlivou smrtГ­.

Pak ale uslyЕЎela podivnГЅ hlasitГЅ zvuk a cГ­tila, Еѕe se celГЅ most zachvД›l. KdyЕѕ se ohlГ©dla, krev jГ­ ztuhla v ЕѕilГЎch: jedno z lan ukotvujГ­cГ­ch most ke KaЕ€onu prasklo.

CelГЅ most se otЕ™ГЎsal a Gwen s hrЕЇzou sledovala, Еѕe i druhГ© kotvГ­cГ­ lano, kterГ© drЕѕelo uЕѕ jen na vlГЎsku, praskalo takГ©.

VЕЎichni vykЕ™ikli, kdyЕѕ se most oddД›lil od stД›ny KaЕ€onu, a zhoupl se s nimi tak drsnД›, Еѕe Gwen mohla jen stД›ЕѕГ­ dГЅchat, jak prudce letД›li vzduchem. Doslova rychlostГ­ svД›tla se k nim pЕ™ibliЕѕovala vzdГЎlenД›jЕЎГ­ stД›na KaЕ€onu.

Gwen vzhlГ©dla, rozmazanД› vidД›la blГ­ЕѕГ­cГ­ se kamennou stД›nu a vД›dД›la, Еѕe bД›hem nД›kolika mГЎlo chvil je zabije tvrdГЅ dopad. TД›la jim rozdrtГ­ nГЎraz, a i kdyby nД›kdo pЕ™eЕѕil, zЕ™Г­tГ­ se dolЕЇ do hlubin zemД›.

„Kameni, ustup! PЕ?IKAZUJI TI TO!“ zadunД›l hlas naplnД›nГЅ starovД›kou syrovou autoritou, hlas jakГЅ Gwendolyn nikdy neslyЕЎela.

Koutkem oka zahlГ©dla Alistair svГ­rajГ­cГ­ jednou rukou lano, druhou dlaЕ€ mД›la namГ­Е™enou na Гєtes, do kterГ©ho mД›li bД›hem nД›kolika chvil narazit. Alistair na nД›j nebojГЎcnД› upГ­rala pohled a z dlanД› jГ­ vyzaЕ™ovalo ЕѕlutГ© svД›tlo. Jak se rychle blГ­Еѕili ke stД›nД› KaЕ€onu, pЕ™ipravovala se Gwendolyn na nГЎraz. To, co se stalo pak, ji ale ЕЎokovalo.

PЕ™Г­mo pЕ™ed oДЌima se jГ­ pevnГЎ kamennГЎ stД›na KaЕ€onu promД›nila ve snГ­h. KdyЕѕ narazili, necГ­tila Gwendolyn praskГЎnГ­ kostГ­, kterГ© oДЌekГЎvala. MГ­sto toho cГ­tila, jak se jejГ­ tД›lo noЕ™Г­ do stД›ny lehkГ©ho, naДЌechranГ©ho snД›hu. Byl mrazivГЅ a celou ji pokryl, vnikl jГ­ do oДЌГ­, nosu i uЕЎГ­, ale nezranil ji.

ЕЅila.

VЕЎichni viseli na lanД› upevnД›nГ©m k okraji KaЕ€onu, ponoЕ™eni ve snД›hovГ© stД›nД›. Gwendolyn ucГ­tila pevnГЅ stisk na zГЎpД›stГ­. Alistair. JejГ­ ruka byla, navzdory vЕЎudypЕ™Г­tomnГ©mu mrazivГ©mu chladu, podivnД› teplГЎ. Alistair uЕѕ nД›jakГЅm zpЕЇsobem zachytila i ostatnГ­, vДЌetnД› Krohna, a brzy je vЕЎechny tГЎhla za sebou smД›rem vzhЕЇru, zatГ­mco ona ЕЎplhala po lanД›, jako by to nic nebylo.

KdyЕѕ se nakonec dostali nahoru, Gwen se zhroutila na pevnou zemi. KoneДЌnД› na druhГ© stranД› KaЕ€onu. PЕ™esnД› v okamЕѕiku, kdy ho dosГЎhli, povolila i lana zbГЅvajГ­cГ­ na tГ©to stranД› a vЕЎechno, co zbylo z mostu, se zЕ™Г­tilo pЕ™Г­mo dolЕЇ do mlЕѕnГЅch hlubin KaЕ€onu.

Gwendolyn tam leЕѕela, ztД›Еѕka oddechovala a byla vdД›ДЌnГЎ, Еѕe je zase na pevnГ© zemi. PЕ™emГЅЕЎlela, co se vlastnД› zrovna stalo. Zem byla zmrzlГЎ, pokrytГЎ ledem a snД›hem, ale pЕ™esto to byla pevnГЎ zem. Byla pryДЌ z mostu a byla naЕѕivu. ZvlГЎdli to. DГ­ky Alistair.

Gwendolyn se obrГЎtila a hledД›la na Alistair s novГЅm pocitem ГєЕѕasu i obdivu. Byla vГ­ce neЕѕ vdД›ДЌnГЎ, Еѕe mГЎ Alistair po svГ©m boku. SkuteДЌnД› jГ­ pЕ™ipadala jako sestra, kterou nikdy nemД›la, a takГ© pЕ™edpoklГЎdala, Еѕe jeЕЎtД› zdaleka nevidД›li veЕЎkerou moc, kterou Alistair skrГЅvГЎ.

Gwen netušila, jestli to zvládnou zpátky na hlavní část Prstenu, až dokončí svůj úkol – tedy pokud ho vůbec někdy dokončí. Pokud dokážou najít Argona. A když hleděla do stěny oslepujícího sněhu před ní, na cestu do Zásvětí, měla znepokojivý pocit, že ty nejtěžší překážky na ně teprve čekají.




KAPITOLA DRUHГЃ


Reece stГЎl na VГЅchodnГ­m pЕ™echodu pЕ™es KaЕ€on zapЕ™enГЅ o kamennГ© zГЎbradlГ­ mostu a zdД›ЕЎenД› shlГ­Еѕel dolЕЇ do propasti. Sotva mohl dГЅchat. PoЕ™ГЎd nemohl uvД›Е™it tomu, co zrovna vidД›l: MeДЌ Osudu, vraЕѕenГЅ do balvanu, padajГ­cГ­ pЕ™es okraj, pЕ™evracejГ­cГ­ se pЕ™i pГЎdu do hlubiny a nakonec pohlcenГЅ mlhou.

Dlouho ДЌekal, pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe uslyЕЎГ­ nГЎraz, Еѕe ucГ­tГ­ pod nohama zadunД›nГ­, ale k jeho pЕ™ekvapenГ­ se ЕѕГЎdnГЅ zvuk neozval. Opravdu byl KaЕ€on bezednГЅ? ЕЅe by povГ­daДЌky nelhaly?

Nakonec se Reece odpoutal od zábradlí, klouby na rukou úplně bílé, vydechl a pohlédl na svou věrnou Legii. Všichni tam stáli a čekali. O’Connor, Elden, Conven, Indra, Serna a Krog, také s vyděšenými výrazy v očích. Všech sedm tam stálo, doslova zamrzlých na místě, nikdo z nich nedokázal pochopit to, se se vlastně stalo. Meč Osudu. Legenda, s níž všichni vyrůstali. Nejdůležitější zbraň světa. Majetek králů. A také ta jediná věc, která udržovala zdvižený Štít.

Doslova jim vyklouzl z rukou, spadl do nicoty.

Reece cГ­til, Еѕe zklamal. CГ­til, Еѕe zklamal nejen Thora, ale celГЅ Prsten. ProДЌ se sem jen nedokГЎzali dostat o nД›kolik minut dЕ™Г­v? Jen nД›kolik stop a dokГЎzal by ho zachrГЎnit.

Reece se otoДЌil a pohlГ©dl na vzdГЎlenou stranu KaЕ€onu, imperiГЎlnГ­ stranu, a zachvД›l se. KdyЕѕ teДЏ byl MeДЌ pryДЌ, oДЌekГЎval, Еѕe Е tГ­t zmizГ­. OДЌekГЎval, Еѕe vЕЎechny imperiГЎlnГ­ jednotky shromГЎЕѕdД›nГ© na druhГ© stranД› se okamЕѕitД› zvednou a vyrazГ­ na cestu do Prstenu. Stala se ale podivnГЎ vД›c. ZatГ­mco je sledoval, nikdo z nich nevkroДЌil na most. Nikdo, aЕѕ na jednoho. Jeden to zkusil a byl zniДЌen.

Z nД›jakГ©ho dЕЇvodu byl Е tГ­t stГЎle vztyДЌen. Reece to nechГЎpal.

„NedГЎvГЎ to ЕѕГЎdnГЅ smysl,“ pronesl Reece k ostatnГ­m. „MeДЌ opustil Prsten. Jak mЕЇЕѕe bГЅt Е tГ­t stГЎle aktivnГ­?“

„MeДЌ neopustil Prsten,“ napadlo O’Connora. „NepЕ™ekroДЌil KaЕ€on na druhou stranu Prstenu. Spadl pЕ™Г­mo dolЕЇ. Je zachycenГЅ mezi dvД›ma svД›ty.“

„Co se tedy dД›je se Е tГ­tem, kdyЕѕ MeДЌ nenГ­ ani tady ani tam?“ zeptal se Elden.

VzГЎjemnД› na sebe zamyЕЎlenД› hledД›li. Nikdo z nich na tu otГЎzku neznal odpovД›ДЏ. Byla to neznГЎmГЎ situace.

„NemЕЇЕѕeme jen tak odejГ­t,“ Е™ekl Reece. „Prsten je v bezpeДЌГ­, pokud je MeДЌ na naЕЎГ­ stranД›, ale nevГ­me, co se stane, kdyЕѕ zЕЇstane MeДЌ tam dole.“

„Dokud ho nemГЎme v rukГЎch my, nemЕЇЕѕeme vД›dД›t, jestli nakonec neskonДЌГ­ na druhГ© stranД›,“ souhlasnД› dodal Elden.

„Je to risk, kterГЅ si nemЕЇЕѕeme dovolit,“ pronesl Reece. „ZГЎvisГ­ na nД›m osud Prstenu. NemЕЇЕѕeme se vrГЎtit s prГЎzdnГЅma rukama. NesmГ­me selhat.“

Reece se obrГЎtil k ostatnГ­m, uЕѕ se rozhodl.

„MusГ­me ho zГ­skat,“ shrnul situaci. „NeЕѕ ho zГ­skГЎ nД›kdo jinГЅ.“

„ZГ­skat ho?“ zeptal se zdД›ЕЎenД› Krog. „Jsi blГЎzen? Jak pЕ™esnД› se to chystГЎЕЎ zaЕ™Г­dit?“

Reece se obrГЎtil a zahledД›l se na Kroga. Ten mu jeho pohled tvrdД› opД›toval, vzdornГЅ, jako vЕѕdy. Krog se stal opravdovГЅm trnem v ReecovД› oku. Na kaЕѕdГ©m kroku zpochybЕ€oval jeho rozkazy, na kaЕѕdГ©m rozhodnutГ­ hledal hnidy. Reece s nГ­m zaДЌal ztrГЎcet trpД›livost.

„DokГЎЕѕeme to,“ trval na svГ©m Reece, „sestoupГ­me na dno KaЕ€onu.“

OstatnГ­ jen zalapali po dechu, Krog si zapЕ™el ruce v bok a zaЕЎklebil se.

„Jsi vГЎЕѕnД› ЕЎГ­lenГЅ,“ Е™ekl. „JeЕЎtД› nikdo nikdy nesestoupil na dno KaЕ€onu.“

„Nikdo nevГ­, jestli vЕЇbec je nД›jakГ© dno,“ vmГ­sil se do hovoru Serna. „VГ­me jen to, Еѕe MeДЌ spadl do mlhy, a zatГ­mco se tu bavГ­me, stГЎle padГЎ.“

„Nesmysly,“ oponoval Reece. „VЕЎechno mГЎ nД›jakГ© dno, vЕЎechno nД›kde konДЌГ­. Dokonce i moЕ™e.“

„No, i pokud by to dno existovalo,“ odsekl Krog, „k ДЌemu je nГЎm to dobrГ©, kdyЕѕ je tak hluboko, Еѕe ho nevidГ­me a dokonce ani neslyЕЎГ­me dopad takovГ©ho balvanu? Mohlo by trvat dny, neЕѕ ho dosГЎhneme – dokonce tГЅdny.“

„NehledД› na to, Еѕe to nebude ЕѕГЎdnГЎ prochГЎzka,“ dodal Serna. „Copak jsi nevidД›l ty srГЎzy?“

Reece se obrГЎtil a prohlГ©dl si srГЎzy, o kterГЅch Serna mluvil. PrastarГ© kamennГ© stД›ny KaЕ€onu ДЌГЎsteДЌnД› skrГЅvala vГ­Е™Г­cГ­ mlha. Byly hladkГ©, svislГ©. VД›dД›l, Еѕe majГ­ vЕЎichni pravdu, nebude to snadnГ©. Ale takГ© vД›dД›l, Еѕe nemajГ­ jinou moЕѕnost.

„A bude to jeЕЎtД› horЕЎГ­,“ pronesl Reece. „StД›ny jsou kluzkГ© vlhkostГ­ z mlhy. A i kdybychom dosГЎhli dna, moЕѕnГЎ se nikdy nedokГЎЕѕeme vrГЎtit zpГЎtky nahoru.“

VЕЎichni ostatnГ­ na nД›j zmatenД› pohlГ©dli.

„TakЕѕe dokonce i ty souhlasГ­ЕЎ s tГ­m, Еѕe je ЕЎГ­lenstvГ­ se o to pokouЕЎet,“ pronesl Krog.

„SouhlasГ­m, je to ЕЎГ­lenstvГ­,“ Е™ekl Reece hlasem plnГЅm autority a odhodlГЎnГ­. „Ale k ЕЎГ­lenstvГ­ jsme byli zrozeni. Nejsme obyДЌejnГ­ lidГ©, nejsme obyДЌejnГ­ obyvatelГ© Prstenu. Jsme zvlГЎЕЎtnГ­ druh: jsme vojГЎci. Jsme vГЎleДЌnГ­ci. Jsme muЕѕi Legie. SloЕѕili jsme slib, pЕ™Г­sahali jsme. PЕ™Г­sahali jsme, Еѕe se nikdy neodchГЅlГ­me z cesty jen proto, Еѕe bude pЕ™Г­liЕЎ sloЕѕitГЎ nebo nebezpeДЌnГЎ. Nikdy nezavГЎhat, i kdyЕѕ pЕ™i naЕЎem ГєsilГ­ mЕЇЕѕeme pЕ™ijГ­t k ГєhonД›. SkrГЅvat se a schovГЎvat je pro slabochy – ne pro nГЎs. PrГЎvД› to z nГЎs ДЌinГ­ vГЎleДЌnГ­ky. To je samotnГЎ podstata chrabrosti: konat vД›ci, kterГ© jsou vД›tЕЎГ­ neЕѕ my sami. Konat vzneЕЎenГ© vД›ci, i kdyЕѕ se zdajГ­ nemoЕѕnГ©. Konec koncЕЇ, nenГ­ to vГЅsledek, kterГЅ je nД›ДЌГ­m chrabrГЅm, ale pokus o nД›j. Je to vД›tЕЎГ­, neЕѕ jsme my. Tohle je to, co jsme.“

Nastalo tД›ЕѕkГ© ticho, jen vГ­tr se prohГЎnД›l kolem, zatГ­mco vЕЎichni mlДЌky zpracovГЎvali jeho dlouhГЅ proslov.

KoneДЌnД› udД›lala Indra krok kupЕ™edu.

„Jsem s Reecem,“ Е™ekla.

„StejnД› tak i jГЎ,“ dodal Elden a vykroДЌil kupЕ™edu.

„I jГЎ,“ pЕ™idal se O’Connor a postavil se Reecovi po boku.

Conven tiЕЎe pЕ™eЕЎel na Reecovu stranu, svГ­ral pЕ™itom jГ­lec meДЌe, pak se obrГЎtil a pohlГ©dl na ostatnГ­. „Za Thorgrina,“ Е™ekl, „bych klidnД› ЕЎel i na konec svД›ta.“

Reece se cГ­til nabitГЅ novou energiГ­. VД›dД›l, Еѕe mГЎ po boku vД›rnГ© ДЌleny Legie, lidi, kteЕ™Г­ se mu stali tak blГ­zkГЅmi, jako by ЕЎlo o vlastnГ­ rodinu. Ti, kteЕ™Г­ s nГ­m byli i na samotnГ©m konci ImpГ©ria. VЕЎech pД›t jich pevnД› stГЎlo a hledД›lo na dva novГ© ДЌleny Legie, Kroga a Sernu. Reece uvaЕѕoval, zda se k nim ti dva pЕ™idajГ­. Pro dalЕЎГ­ ruce se vЕѕdy najde nД›jakГ© vyuЕѕitГ­, ale pokud by se chtД›li obrГЎtit a odejГ­t, nechal by je. Nehodlal je ЕѕГЎdat dvakrГЎt.

Krog i Serna stГЎli na svГЅch mГ­stech a hledД›li nejistД› na ostatnГ­.

„JГЎ jsem Еѕena,“ Е™ekla jim Indra, „dЕ™Г­ve jste si z toho dД›lali legraci. A pЕ™esto tu stojГ­m, pЕ™ipravenГЎ pЕ™ijmout vГЅzvu pro vГЎleДЌnГ­ky – zatГ­mco vy, i se svГЅmi svaly, stojГ­te tamhle, smД›ЕЎnГ­ a vydД›ЕЎenГ­.“

Serna rozzlobenД› zavrДЌel, odhrnul si dlouhГ© hnД›dГ© vlasy ze ЕЎirokГЅch pЕ™ivЕ™enГЅch oДЌГ­ a vykroДЌil kupЕ™edu.

„PЕЇjdu,“ pronesl, „ale jen kvЕЇli Thorgrinovi.“

Na mГ­stД› uЕѕ zЕЇstГЎval jen Krog se vzdorovitГЅm vГЅrazem ve zrudlГ© tvГЎЕ™i.

„Jste zatracenГ­ blГЎzni,“ Е™ekl. „Vy vЕЎichni.“

Ale i pЕ™esto nakonec udД›lal krok kupЕ™edu a pЕ™idal se k nim.

Reece se spokojenД› obrГЎtil a vedl je k okraji KaЕ€onu. UЕѕ si nemohli dovolit ztrГЎcet ДЌas.



*



Reece se tiskl ke stД›nД› Гєtesu a probojovГЎval si cestu dolЕЇ, ostatnГ­ viseli nД›kolik stop nad nГ­m a vЕЎichni se postupnД› propracovГЎvali nГ­Еѕe. Postupovali takto uЕѕ nД›kolik bolestivГЅch hodin. Reecovo srdce buЕЎilo, jak se snaЕѕil udrЕѕet na mГ­stД›, prsty zhrublГ© a znecitlivД›lГ© chladem, nohy klouzajГ­cГ­ po vlhkГ©m kameni. NepЕ™edpoklГЎdal, Еѕe to bude aЕѕ takhle nГЎroДЌnГ©. PЕ™ed sestupem se zahledД›l dolЕЇ, prohlГ­Еѕel si terГ©n i tvary kamenЕЇ a vЕЎiml si, Еѕe na nД›kterГЅch mГ­stech klesГЎ stД›na pЕ™Г­mo svisle dolЕЇ, naprosto hladkГЎ a bez jakГ©koli moЕѕnosti po nГ­ seЕЎplhat. Na jinГЅch mГ­stech byla pokrytГЎ hustГЅm mechem a na dalЕЎГ­ch pak byla zvlnД›nГЎ, zvД›tralГЎ, s mnoЕѕstvГ­m dД›r, zГЎchytЕЇ a otvorЕЇ, do kterГЅch by se dalo zapЕ™Г­t rukama ДЌi nohama. Dokonce na nД›kolika mГ­stech vidД›l i Е™Г­msy, na kterГЅch by se dalo odpoДЌГ­vat.

SamotnГЅ sestup se ale ukГЎzal nГЎroДЌnД›jЕЎГ­, neЕѕ se zpoДЌГЎtku zdГЎl. Mlha jim opakovanД› zakrГЅvala vГЅhled, a jak postupnД› ЕЎplhali dolЕЇ, bylo stГЎle tД›ЕѕЕЎГ­ a tД›ЕѕЕЎГ­ najГ­t mГ­sta, kde by se mohli zachytit. NemluvД› o tom, Еѕe i pЕ™es dobu, kterou uЕѕ strГЎvili sestupem, zЕЇstГЎvalo dno, tedy pokud vЕЇbec existovalo, stГЎle v nedohlednu.

Reece cГ­til, jak v nД›m postupnД› narЕЇstГЎ strach. V hrdle mu vyschlo a jedna jeho ДЌГЎst uvaЕѕovala, jestli nedД›lГЎ osudovou chybu.

NeodvaЕѕoval se ale ukГЎzat svЕЇj strach ostatnГ­m. Thor byl pryДЌ a tak bЕ™emeno vЕЇdcovstvГ­ spoДЌГ­valo na nД›m. On byl vЕЇdce, a tak musel jГ­t pЕ™Г­kladem. TakГ© mu bylo jasnГ©, Еѕe kdyby projevil svoje obavy, niДЌemu by to neprospД›lo. Musel zЕЇstat silnГЅ a soustЕ™edД›ny. VД›dД›l, Еѕe strach by jen zastЕ™el jeho skuteДЌnГ© schopnosti.

Ruce se mu tЕ™ГЎsly, kdyЕѕ se zachytil v dalЕЎГ­m otvoru. SГЎm sobД› musel poruДЌit, aby nemyslel na to, co se nachГЎzГ­ pod nГ­m, a pЕ™emГЅЕЎlel pouze nad tГ­m, co mГЎ pЕ™ed sebou.

PД›knД› jeden krok za druhГЅm, Е™Г­kal si. CГ­til se lГ©pe, kdyЕѕ uvaЕѕoval tГ­mhle zpЕЇsobem.

Reece naЕЎel dalЕЎГ­ otvor a udД›lal dalЕЎГ­ krЕЇДЌek dolЕЇ, pak dalЕЎГ­ a postupnД› se dostГЎval do toho sprГЎvnГ©ho tempa a rytmu.

„POZOR!“ zajeДЌel nД›kdo.

Reece se zapЕ™el a cГ­til, jak na nД›j a vЕЎude kolem nД›j prЕЎely drobnГ© kamГ­nky, odrГЎЕѕely se mu od hlavy a ramen. VzhlГ©dl a uvidД›l velkГЅ kГЎmen, jak se Е™Г­tГ­ dolЕЇ, uhnul jen tak tak, kГЎmen ho tД›snД› minul.

„PromiЕ€!“ zavolal na nД›j O’Connor. „UvolnД›nГЅ kГЎmen!“

Reecovi buЕЎilo srdce, kdyЕѕ se znovu podГ­val dolЕЇ, ale snaЕѕil se zЕЇstat klidnГЅ. UmГ­ral touhou vД›dД›t, jak dlouhГЎ cesta jim jeЕЎtД› zbГЅvГЎ. Sebral malГЅ kГЎmen, kterГЅ mu pЕ™istГЎl na rameni, hodil ho dolЕЇ a sledoval, jak padГЎ.

Sledoval a ДЌekal, jestli uslyЕЎГ­ zvuk dopadu.

Nezaslechl ani zaЕЎustД›nГ­.

Jeho temnГЎ pЕ™edtucha byla jeЕЎtД› nalГ©havД›jЕЎГ­. StГЎle nemД›li ani tuЕЎenГ­, jak hluboko KaЕ€on konДЌГ­. A vzhledem k tomu, Еѕe uЕѕ teДЏ se mu tЕ™ГЎsly ruce i nohy, nebyl si jistГЅ, jestli sestup zvlГЎdnou. Reece polkl, hlavou mu vГ­Е™ily nejrЕЇznД›jЕЎГ­ myЕЎlenky, ale i pЕ™esto pokraДЌoval v sestupu. Co kdyЕѕ mД›l Krog pravdu? Co kdyЕѕ opravdu ЕѕГЎdnГ© dno neexistuje? Co kdyЕѕ je tohle jen zoufalГЎ sebevraЕѕednГЎ mise?

Reece opД›t sestoupil o nД›kolik stop nГ­Еѕ, podaЕ™ilo se mu nabrat rychlost, ale nГЎhle zaslechl zvuk tД›la klouzajГ­cГ­ho po kameni a pak nД›ДЌГ­ vГЅkЕ™ik. CГ­til, Еѕe se nad nГ­m nД›co dД›je, a kdyЕѕ vzhlГ©dl, vidД›l Eldena, jak zaДЌГ­nГЎ padat, sklouzГЎval pЕ™Г­mo vedle Reece.

InstinktivnД› napЕ™ГЎhl ruku a podaЕ™ilo se mu zachytit Eldenovo zГЎpД›stГ­ pЕ™esnД› ve chvГ­li, kdy proklouzГЎval kolem nД›j. NaЕЎtД›stГ­ se Reece pevnД› drЕѕel druhou rukou kamennГ©ho vГЅstupku a podaЕ™ilo se mu Eldena udrЕѕet. ZachrГЎnil ho tak pЕ™ed dlouhГЅm pГЎdem pЕ™Г­mo do hlubiny. Elden se houpal nad propastГ­, nedaЕ™ilo se mu najГ­t ЕѕГЎdnou oporu pro nohy. Byl pЕ™Г­liЕЎ velkГЅ a tД›ЕѕkГЅ a Reece cГ­til, jak ho postupnД› opouЕЎtД›jГ­ sГ­ly.

Objevila se Indra, rychle ЕЎplhala dolЕЇ, natГЎhla ruku a zachytila Eldena za druhГ© zГЎpД›stГ­. Elden se stabilizoval, ale stГЎle se mu nedaЕ™ilo najГ­t oporu.

„NemЕЇЕѕu najГ­t ЕѕГЎdnГЅ zГЎchyt!“ zaЕ™val na nД› Elden, v jeho hlase byla slyЕЎet panika. Divoce kopal a Reece se bГЎl, Еѕe on sГЎm ztratГ­ oporu a oba se zЕ™Г­tГ­ do propasti. Musel rychle nД›co vymyslet.

Pak si vzpomněl na lano a záchytný hák, který jim O’Connor ukázal ještě před sestupem. Nástroj, kterým zdolávali hradby při obléháních. Pro případ, že by se hodilo, oznámil jim O’Connor.

„O’Connore, tvoje lano!“ zaЕ™val Reece. „HoДЏ ho dolЕЇ!“

Reece vzhlédl a sledoval O’Connora, jak odmotává lano z opasku, zaklání se a zaráží hák do praskliny ve stěně. Zarazil ho vší silou, která mu zbývala, několikrát vyzkoušel, jestli pevně drží a pak hodil lano dolů. To se teď kývalo za Reecovými zády.

Bylo na ДЌase. Eldenova kluzkГЎ dlaЕ€ uЕѕ vyklouzГЎvala z Reecovy ruky a kdyЕѕ zaДЌal padat, zachytil se Elden pЕ™ipravenГ©ho lana. Reece zadrЕѕel dech a modlil se, aby lano vydrЕѕelo.

A skuteДЌnД›, vydrЕѕelo. Elden se pomalu pЕ™itГЎhl nahoru, koneДЌnД› naЕЎel dostateДЌnou oporu pro nohy, postavil se na Е™Г­msu a tД›Еѕce oddechoval. PodaЕ™ilo se mu zase nabГЅt rovnovГЎhu. Zhluboka vydechl Гєlevou, stejnД› tak i Reece. Bylo to opravdu o vlГЎsek.



*



Е plhali a pachtili se stГЎle nГ­Еѕ, Reece uЕѕ ani nevД›dД›l, kolik ДЌasu uplynulo. Nebe potemnД›lo a i pЕ™es chlad kolem se Reece potil. ZdГЎlo se mu, Еѕe kaЕѕdГЎ chvГ­le, kterou strГЎvГ­ na stД›nД›, by mohla bГЅt jeho poslednГ­. Nohy i ruce se mu divoce tЕ™ГЎsly a v uЕЎГ­ch mu znД›l jen zvuk jeho vlastnГ­ho dechu. PЕ™emГЅЕЎlel, jak dlouho jeЕЎtД› vydrЕѕГ­ pokraДЌovat v sestupu. VД›dД›l, Еѕe pokud brzy nedosГЎhnou dna, budou muset zastavit a odpoДЌinout si, obzvlГЎЕЎЕҐ kdyЕѕ pЕ™ijde noc. ProblГ©mem ale bylo, Еѕe tu nebylo kde zastavit a odpoДЌГ­vat.

Reece si nemohl pomoct, musel pЕ™emГЅЕЎlet nad tГ­m, jestli se vЕЎichni unavГ­ natolik, Еѕe by zaДЌali jeden po druhГ©m padat dolЕЇ.

Ozvalo se hlasité dunění kamenů a pak se na Reece sesypala malá lavina kamínků, které mu pršely na ramena, na hlavu i do očí. Zastavilo se mu srdce – zaslechl výkřik, jiný než předtím. Smrtelný výkřik. Koutkem oka zahlédl, jak se za ním řítí dolů, téměř rychleji než si to stihl uvědomit, lidské tělo.

Reece napЕ™ГЎhl ruku, aby ho zachytil, ale vЕЎe se sebД›hlo pЕ™Г­liЕЎ rychle. VЕЎe, co mohl dД›lat, bylo, Еѕe se obrГЎtil a sledoval Kroga, kterГЅ se s hlasitГЅm jekotem volnГЅm pГЎdem Е™Г­til po zГЎdech dolЕЇ, pЕ™Г­mo do nicoty.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Kendrick sedД›l v sedle, vedle nД›j Erec, Bronson, Srog a za nimi tisГ­ce jeho muЕѕЕЇ. VЕЎichni hledД›li na Tira a imperiГЎlnГ­ jednotky. NakrГЎДЌeli pЕ™Г­mo do pasti. Tirus je vЕЎechny prodal a Kendrick si uvД›domil, Еѕe byla velkГЎ chyba mu vД›Е™it. UvД›domil si to ale aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ pozdД›.

Kendrick se ohlГ©dl na pravou stranu a spatЕ™il deset tisГ­c imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ vysoko na hЕ™ebeni ГєdolГ­, ЕЎГ­py pЕ™ipravenГ© ke stЕ™elbД›. Po levГ© stranД› jich vidД›l stejnГЅ poДЌet. A pЕ™ed nГ­m jich stГЎlo jeЕЎtД› vГ­c. KendrickovГЅch pГЎr tisГ­c muЕѕЕЇ nemД›lo ЕЎanci zvГ­tД›zit nad takovou poДЌetnГ­ pЕ™evahou. Ve chvГ­li, kdy by se o to pokusili, by byli zmasakrovГЎni. A vzhledem k tД›m vЕЎem nataЕѕenГЅm lukЕЇm staДЌil jedinГЅ ЕЎpatnГЅ pohyb a rozpoutala by se jatka. Z geografickГ©ho hlediska jim jejich pozice na ГєpatГ­ hЕ™ebene takГ© nijak nepomohla. Tirus si mГ­sto pro pЕ™epad vybral skvД›le.

Kendrick mohl jen bezmocnД› sedД›t, tvГЎЕ™e mu hoЕ™ely vztekem a pobouЕ™enГ­m. UpЕ™enД› hledД›l na Tira, kterГЅ sedД›l na koni a samolibД› se na nД› usmГ­val. Po jeho boku byli jeho ДЌtyЕ™i synovГ© a vedle nich jeЕЎtД› imperiГЎlnГ­ velitel.

„To jsou pro tebe penГ­ze tolik dЕЇleЕѕitГ©?“ zeptal se Kendrick Tira vzdГЎlenГ©ho stД›ЕѕГ­ deset stop. Hlas mД›l studenГЅ jako led. „ProdГЎЕЎ svoje vlastnГ­ lidi? Svoji vlastnГ­ krev?“

Tirus neprojevil ani ЕЎpetku lГ­tosti, mГ­sto toho se jeho ГєsmД›v jeЕЎtД› rozЕЎГ­Е™il.

„Tvoji lidГ© nejsou moje krev, pamatujeЕЎ?“ Е™ekl. „To je dЕЇvod, proДЌ si nemohu, podle vaЕЎich zГЎkonЕЇ, nГЎrokovat trЕЇn svГ©ho bratra.“

Erec si rozzlobenД› odkaЕЎlal a vmГ­sil se do hovoru.

„Podle zГЎkonЕЇ MacGilЕЇ pЕ™echГЎzГ­ trЕЇn na syna – ne na bratra.“

Tirus zavrtД›l hlavou.

„To uЕѕ nemГЎ ЕѕГЎdnГЅ vГЅznam. Na vaЕЎich zГЎkonech uЕѕ dГЎl nezГЎleЕѕГ­. SГ­la nad zГЎkony vЕѕdy zvГ­tД›zГ­. ZГЎkony tvoЕ™Г­ silnГ­. A teДЏ, jak mЕЇЕѕete vЕЎichni vidД›t, jsem jГЎ ten silnД›jЕЎГ­. CoЕѕ znamenГЎ, Еѕe od tГ©to chvГ­le tvoЕ™Г­m zГЎkony jГЎ. NГЎsledujГ­cГ­ generace si nebudou pamatovat ЕѕГЎdnГЅ z vaЕЎich zГЎkonЕЇ. VЕЎe, co si budou pamatovat, je to, Еѕe jГЎ, Tirus, jsem byl krГЎl. Ne ty, ani tvoje sestra.“

„NezГЎkonnГ­ vlГЎdci se na trЕЇnu nikdy dlouho neudrЕѕГ­,“ oponoval Kendrick. „MЕЇЕѕeЕЎ nГЎs zabГ­t. MЕЇЕѕeЕЎ dokonce pЕ™esvД›dДЌit Andronica, aby ti nechal trЕЇn. Ale oba vГ­me, Еѕe nebudeЕЎ vlГЎdnout dlouho. Vaz ti zlomГ­ stejnГЎ zrada, jakou jsi pЕ™ipravil pro nГЎs.“

Tira jeho Е™eДЌ ani v nejmenЕЎГ­m nevyvedla z mГ­ry.

„V tom pЕ™Г­padД› si vychutnГЎm krГЎtkГ© dny svГ© vlГЎdy, dokud budu moct, a potГ© zatleskГЎm muЕѕi, kterГЅ mne dokГЎЕѕe zradit tak skvД›lГЅm zpЕЇsobem, jakГЅm jsem zradil jГЎ vГЎs.“

„Dost Е™eДЌГ­!“ vykЕ™ikl imperiГЎlnГ­ velitel. „OkamЕѕitД› se vzdejte nebo budou vЕЎichni vaЕЎi muЕѕi pobiti!“

Kendrick na nД›j upЕ™el svЕЇj rozzuЕ™enГЅ pohled. VД›dД›l, Еѕe se musГ­ vzdГЎt i pЕ™esto, Еѕe se vzdГЎt nechtД›l.

„SloЕѕte zbranД›,“ pronesl Tirus rozvГЎЕѕnГЅm, uklidЕ€ujГ­cГ­m hlasem, „a budu s vГЎmi jednat spravedlivД›, jako vГЎleДЌnГ­k s vГЎleДЌnГ­ky. Budete moji vГЎleДЌnГ­ zajatci. MoЕѕnГЎ nectГ­m vaЕЎe zГЎkony, ale ctГ­m vГЎleДЌnickГ© zГЎsady. Slibuji ti, Еѕe se vГЎm pod mojГ­ ochranou nic nestane.“

Kendrick se ohlГ©dl na Bronsona, Sroga i Ereca, vЕЎichni jeho pohled opД›tovali. VЕЎichni hrdГ­ vГЎleДЌnГ­ci, nikdo nepronesl ani slovo, pouze konД› pod nimi nervГіznД› pЕ™eЕЎlapovali.

„ProДЌ bychom ti mД›li vД›Е™it?“ zvolal Bronson smД›rem k Tirovi. „UЕѕ jsi dokГЎzal, Еѕe tvoje slovo nic neznamenГЎ. Docela mГЎm chuЕҐ zemЕ™Г­t tady na bojiЕЎti, jen proto, abych setЕ™el ten nafoukanГЅ ГєsmД›v z tvГ©ho obliДЌeje.“

Tirus obrГЎtil svЕЇj pohled na Bronsona a zamraДЌil se.

„MluvГ­ЕЎ a pЕ™itom ani nejsi MacGil. Jsi McCloud. NemГЎЕЎ ЕѕГЎdnГ© prГЎvo zasahovat do zГЎleЕѕitostГ­ MacGilЕЇ.“

Kendric se rychle ozval s obhajobou svГ©ho pЕ™Г­tele: „Bronson je teДЏ stejnГЅ MacGil, jako kdokoli z nГЎs. MluvГ­ hlasem naЕЎich muЕѕЕЇ.“

Tirus zaskЕ™Г­pal zuby, oДЌividnД› ho mluvenГ­ pЕ™estalo bavit.

„Volba je na tobД›. RozhlГ©dni se kolem a uvidГ­ЕЎ tisГ­ce naЕЎich pЕ™ipravenГЅch lukostЕ™elcЕЇ. PЕ™evezli jsme tД›. Pokud se jen pokusГ­te sГЎhnout po meДЌГ­ch, padnou tvoji muЕѕi mrtvГ­ pЕ™Г­mo na mГ­stД›, kde jsou. Situaci jistД› chГЎpeЕЎ sГЎm dostateДЌnД› dobЕ™e. Jsou chvГ­le, kdy je tЕ™eba bojovat a chvГ­le, kdy je tЕ™eba se vzdГЎt. Pokud chceЕЎ ochrГЎnit svГ© muЕѕe, udД›lГЎЕЎ to, co by udД›lal kaЕѕdГЅ dobrГЅ velitel. SloЕѕГ­ЕЎ zbranД›.“

Kendrick nД›kolikrГЎt zatnul zuby, pЕ™ipadal si, jako by mД›l zevnitЕ™ shoЕ™et. Nerad, ale pЕ™esto musel uznat, Еѕe Tirus mГЎ pravdu. RozhlГ©dl se a vД›dД›l, Еѕe by vД›tЕЎina, ne-li rovnou vЕЎichni, jeho muЕѕi okamЕѕitД› zemЕ™eli, pokud by se pokusili bojovat. I kdyЕѕ sГЎm velmi touЕѕil po boji, byla by to sobeckГЎ volba. A i pЕ™esto, Еѕe Tirem pohrdal, cГ­til, Еѕe tentokrГЎt mluvГ­ pravdu. ЕЅe jeho muЕѕЕЇm nikdo neublГ­ЕѕГ­. KdyЕѕ budou ЕѕГ­t, mohou vЕѕdycky bojovat. NД›kdy jindy, na jinГ©m mГ­stД›, na jinГ©m bojiЕЎti.

OhlГ©dl se na Ereca, muЕѕe, se kterГЅm vybojoval nespoДЌet bitev, ЕЎampiona StЕ™Г­brnГЅch, a vД›dД›l, Еѕe pЕ™emГЅЕЎlГ­ o stejnГ© vД›ci. BГЅt vЕЇdcem bylo nД›co jinГ©ho neЕѕ bГЅt vГЎleДЌnГ­kem: vГЎleДЌnГ­k mohl bezstarostnД› bojovat a o nic dalЕЎГ­ho se nezajГ­mat, ale vЕЇdce musГ­ myslet nejprve na ostatnГ­.

„Je ДЌas, kdy jsou potЕ™eba zbranД›, a je ДЌas, kdy je tЕ™eba se vzdГЎt,“ vykЕ™ikl Erec. „PЕ™ijГ­mГЎme tvoje slovo vГЎleДЌnГ­ka, Еѕe naЕЎim muЕѕЕЇm nebude ublГ­Еѕeno. Za takovГ© podmГ­nky sloЕѕГ­me zbranД›. Pokud svГ© slovo poruЕЎГ­ЕЎ, BЕЇh ti pomГЎhej – vrГЎtГ­m se tЕ™eba z pekla, abych pomstil kaЕѕdГ©ho jednoho ze svГЅch muЕѕЕЇ.“

Tirus spokojenД› pЕ™ikГЅvl. Erec si odepjal pochvu i s meДЌem a odhodil ji na zem, kam dopadla s hlasitГЅm tЕ™esknutГ­m.

Kendrick nГЎsledoval jeho pЕ™Г­kladu, stejnД› jako Bronson a Srog. VЕЎichni se zdrГЎhali, ale vД›dД›li, Еѕe je to moudrГ© rozhodnutГ­.

Za nimi se ozvalo Е™inДЌenГ­ tisГ­cЕЇ zbranГ­, kdyЕѕ se StЕ™Г­brnГ­, MacGilovci i SilesianГ© vzdali a odhodili svoje zbranД› na zmrzlou zem.

Tirus se ЕЎiroce usmГЎl.

„TeДЏ sesednД›te,“ pЕ™ikГЎzal.

Jeden po druhГ©m sesedali a postavili se pЕ™ed konД›.

Tirus se zaЕЎklebil a vychutnГЎval si vГ­tД›zstvГ­.

„Po vЕЎechny ty roky, kdy jsem byl v exilu na HornГ­ch ostrovech, jsem zГЎvidД›l svГ©mu starЕЎГ­mu bratrovi KrГЎlЕЇv DvЕЇr a veЕЎkerou jeho moc. Ale kterГЅ z MacGilЕЇ je nejmocnД›jЕЎГ­ teДЏ?“

„Moc zГ­skanГЎ zradou nenГ­ ЕѕГЎdnГЎ moc,“ odpovД›dД›l Bronson.

Tirus se zamraДЌil a pokynul svГЅm muЕѕЕЇm.

Ti vyrazili kupЕ™edu a zaДЌali vЕЎem svazovat zГЎpД›stГ­ hrubГЅmi provazy. VЕЎechny je odtГЎhnou pryДЌ, tisГ­ce zajatcЕЇ.

Když Kendricka vláčeli pryč, vzpomněl si náhle na svého bratra Godfreyho. Všechno to společně naplánovali, ale od té doby ho nikde neviděl, ani nikoho jiného z jeho mužů. Uvažoval – že by se mu nějakým způsobem podařilo uprchnout? Modlil se, aby Godfreyho potkal lepší osud než Kendricka a jeho muže. Z nějakého důvodu se cítil plný naděje.

U Godfreyho ДЌlovД›k nikdy nevГ­.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Godfrey jel v ДЌele svГЅch muЕѕЕЇ nГЎsledovГЎn Akorthem, Fultonem a silesiГЎnskГЅm generГЎlem. Po boku mu jel imperiГЎlnГ­ velitel, kterГ©ho velkoryse vyplatil. Godfrey mД›l na tvГЎЕ™i ЕЎirokГЅ ГєsmД›v. KdyЕѕ se ohlГ©dl a spatЕ™il oddГ­l imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ o sГ­le nД›kolika tisГ­c muЕѕЕЇ, kteЕ™Г­ tГЎhli s nimi, aby se pЕ™ipojili k jeho vД›ci, cГ­til se vice neЕѕ spokojenД›.

S uspokojenГ­m pomГЅЕЎlel na odmД›nu, kterou jim dal, ty nekoneДЌnГ© pytle plnГ© zlata, vybavoval si vГЅrazy na jejich tvГЎЕ™Г­ch a byl v povznesenГ© nГЎladД› z toho, Еѕe jeho plГЎn vyЕЎel. AЕѕ do poslednГ­ho okamЕѕiku si tГ­m nebyl jistГЅ, ale teДЏ poprvГ© po dlouhГ© dobД› zase volnД› dГЅchal. KoneckoncЕЇ existuje mnoho zpЕЇsobЕЇ, jak vyhrГЎt bitvu, a on prГЎvД› jednu vyhrГЎl, aniЕѕ by prolil jedinou kapku krve. MoЕѕnГЎ ho to neДЌinГ­ tak odvГЎЕѕnГЅm a rytГ­Е™skГЅm jako jsou ostatnГ­ vГЎleДЌnГ­ci, ale poЕ™ГЎd to byl jeho ГєspД›ch. A nebyl prГЎvД› to ten dЕЇleЕѕitГЅ cГ­l? Mnohem radД›ji nechal vЕЎechny svГ© muЕѕe naЕѕivu za cenu menЕЎГ­ho Гєplatku, neЕѕ by vidД›l polovinu z nich padnout pЕ™i nД›jakГ©m zbД›silГ©m hrdinskГ©m ДЌinu. TakovГЅ zkrГЎtka byl.

Godfrey pracoval tvrdě, aby dosáhl toho, co měl. Využil všechny své konexe z černého trhu, hampejzů, zadních uliček a hospod, aby zjistil, kdo s kým spal, které nevěstince v Prstenu imperiální vojáci často navštěvují, a kteří velitelé imperiálního vojska byli ochotní nechat se uplatit. Godfrey měl hlubší síť pokoutných kontaktů než kdokoli jiný – také strávil většinu svého dosavadního života tím, že je navazoval. A teď se mu perfektně hodily. To, že každý ze svých zdrojů štědře odměnil, rovněž nebolelo. Konečně našel pro zlato svého otce dobré využití.

PЕ™esto si Godfrey nemohl bГЅt do poslednГ­ho okamЕѕiku jistГЅ, jestli se na nД› mЕЇЕѕe spolehnout. KaЕѕdГЅ mГЎ svou cenu a Godfrey si uvД›domoval, Еѕe se pustil na hodnД› tenkГЅ led. VД›dД›l, Еѕe je to sГЎzka do loterie, a Еѕe imperiГЎlnГ­ vojГЎci jsou jen tak stГЎlГ­, jako zlato, kterГЅm je zaplatil. Ale zaplatil je velmi ЕЎtД›dЕ™e a nakonec se ukГЎzalo, Еѕe jsou spolehlivД›jЕЎГ­, neЕѕ vЕЇbec doufal.

SamozЕ™ejmД› nemД›l ani tuЕЎenГ­, jak dlouho mu tento oddГ­l imperiГЎlnГ­ch jednotek zЕЇstane oddanГЅ. Ale dostali se ven minimГЎlnД› z jednГ© bitvy a prozatГ­m je mД›l na svГ© stranД›.

„MГЅlil jsem se v tobД›,“ ozval se hlas.

Godfrey se otoДЌil a spatЕ™il salesiГЎnskГ©ho generГЎla, kterГЅ se k nД›mu blГ­Еѕil a ve tvГЎЕ™i se mu zraДЌil vГЅraz obdivu.

„MusГ­m pЕ™iznat, Еѕe jsem o tobД› pochyboval,“ pokraДЌoval. „OmlouvГЎm se. NedokГЎzal jsem si pЕ™edstavit, jakГЅ plГЎn vytГЎhneЕЎ z rukГЎvu. Ale byl skuteДЌnД› dЕЇmyslnГЅ. UЕѕ nikdy nebudu o tvГЅch schopnostech pochybovat.“

Godfrey se na nД›j usmГЎl s pocitem zadostiuДЌinД›nГ­. VЕЎichni generГЎlovГ©, vЕЎechny ty vojenskГ© typy, o nД›m pochybovali celГЅ jeho Еѕivot. Na dvoЕ™e jeho otce, dvoЕ™e vГЎleДЌnГ­kЕЇ, na nД›j vЕѕdy vЕЎichni pohlГ­Еѕeli s opovrЕѕenГ­m. A nynГ­ koneДЌnД› vЕЎichni vidД›li, Еѕe i on dokГЎЕѕe bГЅt svГЅm vlastnГ­m zpЕЇsobem stejnД› schopnГЅ jako oni.

„NemД›jte obavy,“ Е™ekl Godfrey. „I jГЎ o sobД› nД›kdy pochybuji. UДЌГ­m se za pochodu. Nejsem velitel a nemГЎm ЕѕГЎdnГЅ jinГЅ mistrovskГЅ plГЎn neЕѕ za kaЕѕdou cenu pЕ™eЕѕГ­t.“

„A kam teДЏ?“ zeptal se generГЎl.

„PЕ™ipojГ­me se ke Kendrickovi, Erecovi a ostatnГ­m a udД›lГЎme vЕЎe, co bude v naЕЎich silГЎch, abychom podpoЕ™ili jejich vД›c.“

PokraДЌovali v jГ­zdД›, tisГ­covka muЕѕЕЇ, podivnГЎ a zneklidЕ€ujГ­cГ­ aliance mezi imperiГЎlnГ­mi vojГЎky a Godfreyho muЕѕi. PЕ™es kopce a ГєdolГ­, napЕ™Г­ДЌ dlouhГЅmi, suchГЅmi, praЕЎnГЅmi plГЎnД›mi, mГ­Е™ili k ГєdolГ­, ve kterГ©m jim Kendrick Е™ekl, Еѕe se setkajГ­.

Jak jeli, Godfreymu se hlavou honily miliony myЕЎlenek. Myslel na to, jak se asi daЕ™Г­ Kendrickovi a Erecovi. PЕ™edstavoval si, jakou budou mГ­t pЕ™esilu. A pЕ™emГЅЕЎlel, jak se jemu samotnГ©mu bude daЕ™it v pЕ™Г­ЕЎtГ­ bitvД›, ve skuteДЌnГ© bitvД›. TentokrГЎt uЕѕ nebyl ЕѕГЎdnГЅ zpЕЇsob, jak se jГ­ vyhnout. Godfrey uЕѕ nemД›l v rukГЎvu ЕѕГЎdnГ© dalЕЎГ­ triky. ЕЅГЎdnГ© dalЕЎГ­ zlato.

NervГіznД› polkl. CГ­til, Еѕe nemГЎ tak ohromnou odvahu, jakou ostatnГ­ vypadali, Еѕe majГ­. ZdГЎlo se mu, Еѕe se s nГ­ uЕѕ museli narodit. VЕЎichni ostatnГ­ vypadali tak nebojГЎcnД›, v bitvД› a dokonce i v ЕѕivotД›. Ale Godfrey si musel pЕ™ipustit, Еѕe se bojГ­. KdyЕѕ na to dojde, na bitevnГ­ vЕ™avu, vД›dД›l, Еѕe se jГ­ nebude snaЕѕit vyhnout. Ale byl nemotornГЅ a tД›ЕѕkopГЎdnГЅ. NemД›l takovГ© bojovГ© dovednosti jako ostatnГ­. A nevД›dД›l, kolikrГЎt ho jeЕЎtД› zachrГЎnГ­ jen samotnГ­ bohovГ© ЕЎtД›stД›ny.

Zdálo se, že ostatní se vůbec nestarají o to, zda zemřou – všichni vypadali odhodlaní položit své životy za slávu. Godfrey slávu oceňoval. Ale mnohem více si vážil života. Miloval pivo, miloval jídlo a dokonce i teď cítil kručení v žaludku a nutkání být zpátky v bezpečí v nějaké hospodě. Život v bitvě zkrátka nebyl nic pro něj.

Ale Godfrey myslel na Thora, kterГЅ je tam nД›kde v zajetГ­. Myslel na vЕЎechny svГ© blГ­zkГ©, kteЕ™Г­ bojovali za stejnou vД›c, a vД›dД›l, Еѕe tohle je mГ­sto, kde mu jeho ДЌest, aЕҐ je jakkoli poskvrnД›nГЎ, velГ­ bГЅt.

Jeli stГЎle dГЎl, aЕѕ vЕЎichni vystoupali na vrchol, ze kterГ©ho se jim naskytl ЕЎirokГЅ rozhled do ГєdolГ­, kterГ© se rozklГЎdalo pod nimi. Zastavili se. Godfrey zamЕѕoural do oslepujГ­cГ­ho slunce a snaЕѕil se zaostЕ™it a pochopit to, co pЕ™ed sebou vidГ­. Zdvihl jednu ruku, aby si zaclonil oДЌi, a zmatenД› se rozhlГ­Еѕel.

Ale najednou mu bylo k jeho hrЕЇze vЕЎechno jasnГ©. Godfreyho srdce se zastavilo. Dole pod nimi byly tisГ­ce KendrickovГЅch, ErecovГЅch a SrogovГЅch muЕѕЕЇ. VЕЎichni byli odvГЎdД›ni pryДЌ jako zajatci. To byla ta bojovГЎ sГ­la, se kterou se mД›l setkat. Byli kompletnД› obklГ­ДЌeni desetinГЎsobnou pЕ™esilou imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ. VЕЎichni byli na nohou a mД›li spoutanГЎ zГЎpД›stГ­. Ze vЕЎech nynГ­ byli vД›zni a vЕЎichni byli vleДЌeni pryДЌ. Godfrey vД›dД›l, Еѕe Kendrick a Erec by se nikdy nevzdali, pokud by k tomu nemД›li dobrГЅ dЕЇvod. Vypadalo to, Еѕe padli do pasti.

Godfrey zЕЇstal stГЎt, ochromenГЅ panikou. PЕ™emГЅЕЎlel, jak se to jen mohlo stГЎt. Celou dobu oДЌekГЎval, Еѕe je vЕЎechny najde v dobЕ™e rozehranГ© bitvД›, pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe se k nim jeho jГ­zda pЕ™ipojГ­ a pЕ™idГЎ se k Гєtoku. Ale teДЏ mГ­sto toho pomalu mizeli za obzorem, uЕѕ dobrГЅ pЕЇl den cesty pЕ™ed nimi.

GenerГЎl imperiГЎlnГ­ch vojsk dojel ke Godfreymu a posmГ­val se.

„ZdГЎ se, Еѕe vaЕЎi muЕѕi prohrГЎli,“ Е™ekl imperiГЎlnГ­ generГЎl. „To nebylo souДЌГЎstГ­ naЕЎГ­ dohody.“

Godfrey se k nД›mu otoДЌil a vidД›l, jak znepokojenД› generГЎl vypadГЎ.

„DobЕ™e jsem vГЎm zaplatil,“ pЕ™ipomnД›l mu Godfrey. Byl nervГіznГ­, ale shromГЎЕѕdil veЕЎkerГ© svГ© ГєsilГ­, aby jeho hlas znД›l co nejpЕ™esvД›dДЌivД›ji, zatГ­mco si uvД›domoval, jak se jejich vzГЎjemnГЎ dohoda rozpadГЎ. „A ty jsi slГ­bil, Еѕe se pЕ™ipojГ­te k naЕЎГ­ vД›ci.“

Ale imperiГЎlnГ­ generГЎl zavrtД›l hlavou.

„SlГ­bil jsem, Еѕe se k vГЎm pЕ™ipojГ­m v bitvД›, ne na sebevraЕѕednГ© vГЅpravД›. S mГЅmi pГЎr tisГ­ci muЕѕi nepЕЇjdu proti batalionu Andronicovy armГЎdy. NaЕЎe dohoda se zmД›nila. MЕЇЕѕete s nimi bojovat sami – a jГЎ si nechГЎm zlato.“

ImperiГЎlnГ­ generГЎl se otoДЌil a vykЕ™ikl, kdyЕѕ zaryl paty do bokЕЇ svГ©ho konД› a vyrazil opaДЌnГЅm smД›rem. Jeho muЕѕi ho nГЎsledovali a brzy zmizeli na opaДЌnГ©m konci ГєdolГ­.

„MГЎ naЕЎe zlato!“ Е™ekl Akorth. „MГЎme ho pronГЎsledovat?“

Godfrey jen zavrtД›l hlavou a sledoval, jak imperiГЎlnГ­ vojГЎci mizГ­ z dohledu.

„K ДЌemu by to bylo dobrГ©? Zlato je zlato. Nebudu kvЕЇli nД›mu riskovat naЕЎe Еѕivoty. Nechte ho jГ­t. V ЕѕivotД› jde o vГ­c.“

Godfrey se otoДЌil a sledoval obzor a mizejГ­cГ­ skupinu KendrickovГЅch a ErecovГЅch muЕѕЕЇ, kteЕ™Г­ ho nynГ­ zajГ­mali podstatnД› vГ­c. TeДЏ nemД›l ЕѕГЎdnou zГЎlohu a cГ­til se jeЕЎtД› vГ­ce izolovanГЅ neЕѕ pЕ™edtГ­m. CГ­til, jak se vЕЎechny jeho plГЎny rozpadajГ­.

„Co teДЏ?“ zeptal se Fulton.

Godfrey pokrДЌil rameny.

„NemГЎm ponД›tГ­,“ odpovД›dД›l.

„TakovГЅ vД›ci bys nemД›l Е™Г­kat,“ odvД›til Fulton. „TeДЏ jsi velitel.“

Ale Godfrey jen znovu pokrДЌil rameny. „Е?Г­kГЎm pravdu.“

„Tyhle vojenskГЅ vД›ci jsou sloЕѕitГЅ,“ Е™ekl Akorth, sundal si pЕ™ilbu a poЕЎkrГЎbal se na bЕ™iЕЎe. „ZdГЎ se, Еѕe to ГєplnД› nevyЕЎlo, jak jsi pЕ™edpoklГЎdal, co?“

Godfrey dГЎl sedД›l na koni, vrtД›l hlavou a pЕ™emГЅЕЎlel, co by mД›l dД›lat. Musel se vypoЕ™ГЎdat se situacГ­, kterou neoДЌekГЎval, a nemД›l ЕѕГЎdnГЅ zГЎloЕѕnГ­ plГЎn.

„PЕЇjdeme zpГЎtky?“ zeptal se Fulton.

„Ne,“ slyЕЎel se Godfrey odpovГ­dat, coЕѕ pЕ™ekvapilo i jeho samotnГ©ho.

OstatnГ­ se ЕЎokovanД› otoДЌili a podГ­vali se na nД›j. DalЕЎГ­ vojГЎci se shlukli blГ­Еѕ, aby slyЕЎeli jeho rozkazy.

„MoЕѕnГЎ nejsem velkГЅ vГЎleДЌnГ­k,“ Е™ekl Godfrey, „ale ti muЕѕi tam dole jsou moji bratЕ™i. Oni je odvГЎdГ­ pryДЌ. NemЕЇЕѕeme se teДЏ otoДЌit a jet zpД›t. I kdyby to pro nГЎs znamenalo smrt.“

„ZeЕЎГ­lel jsi?“ zeptal se salesiГЎnskГЅ generГЎl. „VЕЎichni tihle skvД›lГ­ vГЎleДЌnГ­ci, StЕ™Г­brnГ­, MacGilovЕЎtГ­ a silesiГЎnЕЎtГ­ vojГЎci – vЕЎichni tihle muЕѕi nedokГЎzali porazit imperiГЎlnГ­ vojsko. ProДЌ myslГ­ЕЎ, Еѕe nД›kolik tisГ­c muЕѕЕЇ, naЕЎich vojГЎkЕЇ, pod tvГЅm velenГ­m to dokГЎЕѕe?“

Godfrey se na nД›j podrГЎЕѕdД›nД› otoДЌil. Unavovalo ho, jak o nД›m neustГЎle nД›kdo pochybuje.

„Nikdy jsem neЕ™ekl, Еѕe vyhrajeme,“ odvД›til. „Е?Г­kГЎm jen, Еѕe to je sprГЎvnГЎ vД›c. JГЎ je neopustГ­m. TakЕѕe jestli se chcete obrГЎtit a jet domЕЇ, prosГ­m. PЕ™epadnu je sГЎm.“

„Jsi nezkuЕЎenГЅ velitel,“ Е™ekl generГЎl a zamraДЌil se. „NevГ­ЕЎ, o ДЌem mluvГ­ЕЎ. PovedeЕЎ vЕЎechny tyhle muЕѕe na jistou smrt.“

„To jsem,“ pЕ™isvД›dДЌil Godfrey. „To je pravda. Ale ty jsi slГ­bil, Еѕe uЕѕ o mnД› nebudeЕЎ pochybovat. A jГЎ se neobrГЎtГ­m zpД›t.“

Godfrey popojel nД›kolik krokЕЇ dopЕ™edu na malГЅ pahorek, aby ho vЕЎichni jeho muЕѕi vidД›li.

„VOJГЃCI!“ zvolal dunivГЅm hlasem. „VГ­m, Еѕe mД› neznГЎte jako zkuЕЎenГ©ho a osvД›dДЌenГ©ho velitele, tak jako znГЎte Kendricka, Ereca nebo Sroga. A je pravda, Еѕe nemГЎm jejich dovednosti. Ale mГЎm srdce, aspoЕ€ pЕ™Г­leЕѕitostnД›. A vГ­m, Еѕe vy ho mГЎte takГ©. VГ­m, Еѕe tam jsou naЕЎi bratЕ™i a jsou v zajetГ­. A jГЎ sГЎm radД›ji zemЕ™u, neЕѕ abych pЕ™ihlГ­Еѕel, jak je vleДЌou pryДЌ, a pak se jako posluЕЎnГЅ pes vrГЎtil domЕЇ do naЕЎich mД›st a ДЌekal, kdy ImpГ©rium vpadne takГ© k nГЎm a vЕЎechny nГЎs pobije. TГ­m si mЕЇЕѕete bГЅt jisti: jednoho dne nГЎs vЕЎechny pobijГ­. MЕЇЕѕeme padnout teДЏ, dokud stojГ­me na vlastnГ­ch nohou a dokГЎЕѕeme bojovat, pronГЎsledovat nepЕ™Г­tele jako svobodnГ­ muЕѕi. Nebo mЕЇЕѕeme padnout v hanbД› a bez cti. Volba je na vГЎs. PojeДЏte se mnou a aЕҐ pЕ™eЕѕijete nebo ne, vydobudete si slГЎvu!“

Ozval se silnГЅ kЕ™ik jeho muЕѕЕЇ, tak nadЕЎenГЅ, Еѕe to pЕ™ekvapilo i samotnГ©ho Godfreyho. VЕЎichni pozvedli meДЌe vysoko do vzduchu, coЕѕ jim vЕЎem dodalo odvahu.

ZГЎroveЕ€ dГ­ky tomu Godfreymu doЕЎla skuteДЌnГЎ podstata toho, co prГЎvД› Е™ekl. SvЕЇj projev si nepromyslel pЕ™edem, prostД› se nechal strhnout danГЅm okamЕѕikem. TeДЏ si uvД›domoval, Еѕe na sebe vzal zГЎvazek, a byl svГЅmi vlastnГ­mi slovy ЕЎokovГЎn. Jeho vlastnГ­ odvaha vyplaЕЎila i jeho samotnГ©ho.

ZatГ­mco muЕѕi vyskakovali do sedel, chystali si zbranД› a pЕ™ipravovali se na zГЎvД›reДЌnГЅ Гєtok, Akorth a Fulton se pЕ™iblГ­Еѕili k nД›mu.

„NapijeЕЎ se?“ zeptal se Akorth.

Godfrey shlГ©dl a vidД›l, Еѕe jeho pЕ™Г­tel k nД›mu natahuje mД›ch s vГ­nem, a doslova mu ho vytrhl z ruky. Zaklonil hlavu a hltavД› pil, dokud tГ©mД›Е™ vЕЎechno vГ­no nevypil, sotva pЕ™i tom popadal dech. KoneДЌnД› si Godfrey otЕ™el hЕ™betem ruky Гєsta a podal mД›ch zpГЎtky.

Co jsem to udД›lal? pomyslel si. VysГ­lГЎ sebe i ostatnГ­ bojovat do bitvy, kterou nemohou vyhrГЎt. PЕ™emГЅЕЎlel vЕЇbec?

„Nemyslel jsem, Еѕe to v sobД› mГЎЕЎ,“ Е™ekl Akorth a surovД› ho plГЎcl do ramene ve chvГ­li, kdy Godfrey Е™Г­hnul. „PД›knГЎ Е™eДЌ. LepЕЎГ­ neЕѕ divadlo!“

„MД›li jsme prodГЎvat lГ­stky!“ vmГ­sil se Fulton.

„Е?ekl bych, Еѕe mГЎЕЎ celkem pravdu,“ uznal Akorth. „Je lepЕЎГ­ zemЕ™Г­t na nohou neЕѕ na zГЎdech.“

„Ale zemЕ™Г­t na zГЎdech taky nemusГ­ bejt tak zlГЅ, pokud jsi v posteli v nД›jakГЅm bordelu,“ dodal Fulton.

„Hele, hele!“ Е™ekl Fulton. „A co teprve zemЕ™Г­t s korbelem piva v ruce a zaklonД›nou hlavou!“

„To by rozhodnД› bylo fajn,“ Е™ekl Akorth a napil se.

„Ale Е™ekl bych, Еѕe po nД›jakГЅ dobД› se to vЕЎechno omrzГ­,“ dodal Fulton. „Kolik korbelЕЇ mЕЇЕѕe jeden chlap vypГ­t, kolik ЕѕenskГЅch zvlГЎdne jeden chlap ojet?“

„No, hodnД›, pokud to sprГЎvnД› promyslГ­ЕЎ,“ odpovД›dД›l Akorth.

„NicmГ©nД› tГ­m chci Е™Г­ct, Еѕe mЕЇЕѕe bГЅt zГЎbava umЕ™Г­t jinГЅm zpЕЇsobem, ne tГ­m nudnГЅm.“

Akorth si povzdechl.

„No, jestli z tohohle vЕЎeho vyvГЎzneme ЕѕivГ­, budeme mГ­t aspoЕ€ poЕ™ГЎdnГЅ dЕЇvod se poЕ™ГЎdnД› napГ­t. PoprvГ© v ЕѕivotД› si to zaslouЕѕГ­me!“

Godfrey se odvrГЎtil, snaЕѕil se nevnГ­mat Fultonovo a Akorthovo neustГЎlГ© tlachГЎnГ­. PotЕ™eboval se soustЕ™edit. NadeЕЎel ДЌas, aby se stal muЕѕem a hodil za hlavu bezstarostnГ© ЕѕertovГЎnГ­ a hospodskГ© vtipy. Musel uДЌinit skuteДЌnГ© rozhodnutГ­, kterГ© ovlivnГ­ Еѕivoty skuteДЌnГЅch muЕѕЕЇ ve skuteДЌnГ©m svД›tД›. CГ­til na sobД› tГ­hu. Nemohl se zbavit myЕЎlenek na to, zda se jeho otec cГ­til stejnД›. ZvlГЎЕЎtnГ­m zpЕЇsobem tak, jak toho muЕѕe nenГЎvidД›l, s nГ­m zГЎroveЕ€ zaДЌal sympatizovat. A dokonce ho, ke svГ©mu vlastnГ­mu zdД›ЕЎenГ­, zaДЌГ­nal mГ­t rГЎd.

Godfreyho pЕ™emohl nГЎval sebedЕЇvД›ry a zcela zapomnД›l na nebezpeДЌГ­, kterГ© na nД›j ДЌekalo. NГЎhle pobГ­dl konД› a s hlasitГЅm vГЅkЕ™ikem vyrazil dolЕЇ do ГєdolГ­.

VzГЎpД›tГ­ se za nГ­m ozval vГЎleДЌnГЅ pokЕ™ik tisГ­cЕЇ muЕѕЕЇ a Godfreyho uЕЎi naplnil zvuk kopyt jejich konГ­, kteЕ™Г­ vyrazili za nГ­m do Гєtoku.

Godfrey cГ­til zГЎvraЕҐ. S vД›trem ve vlasech a vГ­nem rychle stoupajГ­cГ­m do hlavy uhГЎnД›l vstЕ™Г­c jistГ© smrti a pЕ™emГЅЕЎlel, do ДЌeho se to, pro vЕЎechno na svД›tД›, vrhl.




KAPITOLA PГЃTГЃ


Thor sedД›l na koЕ€skГ©m hЕ™betД›, otec na druhГ©m koni po jeho boku, McCloud na druhГ© stranД› a Rafi poblГ­Еѕ. Za nimi se nachГЎzely desГ­tky tisГ­c imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ, hlavnГ­ divize Andronicovy armГЎdy, skvД›le disciplinovanГ© a vyДЌkГЎvajГ­cГ­ na Andronicovy pЕ™Г­kazy. VЕЎichni sedД›li na vrcholu hЕ™ebenu a hledД›li na VysoДЌinu, jejГ­Еѕ vrcholy byly pokrytГ© snД›hem. Na vrcholu VysoДЌiny bylo posazeno McCloudskГ© mД›sto, Vysokohrad, a Thor cГ­til napД›tГ­, kdyЕѕ sledoval tisГ­ce vojГЎkЕЇ vyjГ­ЕѕdД›jГ­cГ­ch ven z mД›sta, kteЕ™Г­ tГЎhli proti nim a chystali se na bitvu.

Nebyli to MacGilovi muЕѕi. Nebyli to ani imperiГЎlnГ­ vojГЎci. MД›li na sobД› brnД›nГ­, kterГ© Thor matnД› rozpoznГЎval. PevnД›ji sevЕ™el jГ­lec svГ©ho novГ©ho meДЌe. StГЎle si nebyl jistГЅ, kdo byli ti vojГЎci ani proДЌ na nД› ГєtoДЌili.

„McCloudovci. Moji bГЅvalГ­ vojГЎci,“ vysvД›tloval McCloud Andronicovi. „VЕЎichni dobЕ™Г­ McCloudЕЎtГ­ vojГЎci. VЕЎichni muЕѕi, kterГ© jsem dЕ™Г­ve trГ©noval a po jejichЕѕ boku jsem bojoval.“

„Ale teДЏ se obrГЎtili proti tobД›,“ konstatoval Andronicus. „ShromГЎЕѕdili se, aby se s tebou utkali v bitvД›.“

McCloud se zamraДЌil. Bez jednoho oka a s tvГЎЕ™Г­ oznaДЌkovanou imperiГЎlnГ­ peДЌetГ­ vypadal grotesknД›.

„Je mi lГ­to, mЕЇj pane,“ Е™ekl. „NenГ­ to moje vina. To je prГЎce mГ©ho chlapce, Bronsona. ObrГЎtil mЕЇj vlastnГ­ lid proti mnД›. Kdyby nebylo jeho, vЕЎichni by se k nГЎm teДЏ pЕ™idali, aby bojovali za tvoji velkou vД›c.“

„To nenГ­ kvЕЇli tvГ©mu chlapci,“ opravil ho Andronicus s ocelovГЅm tГіnem v hlase a obrГЎtil se k nД›mu. „Je to kvЕЇli tomu, Еѕe ty jsi slabГЅ velitel a jeЕЎtД› slabЕЎГ­ otec. SelhГЎnГ­ ve tvГ©m synovi je tvoje selhГЎnГ­. MД›l jsem vД›dД›t, Еѕe nedokГЎЕѕeЕЎ zvlГЎdnout svГ© vlastnГ­ lidi. MД›l jsem tД› zabГ­t uЕѕ dГЎvno.“

McCloud nervГіznД› polkl.

„MЕЇj pane, mЕЇЕѕeЕЎ takГ© vzГ­t v Гєvahu, Еѕe nebojujГ­ jen proti mnД›, ale takГ© proti tobД›. ChtД›jГ­ Prsten osvobodit od ImpГ©ria.“

Andronicus zavrtД›l hlavou a pohrГЎval si s nГЎhrdelnГ­kem ze scvrklГЅch hlav.

„Ale ty jsi teДЏ na mГ© stranД›,“ Е™ekl. „TakЕѕe bojovat proti mnД› znamenГЎ bojovat takГ© proti tobД›.“

McCloud tasil meДЌ a zachmuЕ™enД› se zahledД›l na blГ­ЕѕГ­cГ­ se armГЎdu.

„Budu bojovat a zabiju kaЕѕdГ©ho jednotlivГ©ho muЕѕe z mГ© armГЎdy,“ prohlГЎsil.

„JГЎ vГ­m, Еѕe ano,“ Е™ekl Andronicus. „ProtoЕѕe jestli ne, sГЎm tД› zabiju. NepotЕ™ebuji tvoji pomoc. Moji muЕѕi dokГЎЕѕГ­ napГЎchat mnohem vД›tЕЎГ­ ЕЎkody, neЕѕ jakГ© si vЕЇbec dokГЎЕѕeЕЎ pЕ™edstavit – zejmГ©na, kdyЕѕ je vede mЕЇj vlastnГ­ syn, Thornicus.“

Thor sedД›l na svГ©m koni a jakoby vzdГЎlenД› k nД›mu dolГ©hala jejich konverzace, pЕ™esto z nГ­ zГЎroveЕ€ vЕЇbec nic neslyЕЎel. Byl jako ve snu. Jeho mysl se hemЕѕila cizГ­mi myЕЎlenkami, takovГЅmi, kterГ© nepoznГЎval, myЕЎlenkami, kterГ© pulsovaly v jeho mozku a neustГЎle mu pЕ™ipomГ­naly oddanost, kterou dluЕѕil svГ©mu otci, povinnost bojovat za ImpГ©rium. Jeho osud coby syna mocnГ©ho Andronica. TakovГ© myЕЎlenky neustГЎle vГ­Е™ily jeho myslГ­ a bez ohledu na to, jak moc se snaЕѕil, nedokГЎzal od nich svou mysl oprostit a jasnД› myslet, vytvГЎЕ™et vlastnГ­ myЕЎlenky. Bylo to, jako kdyby se stal rukojmГ­m ve svГ©m vlastnГ­m tД›le.

Jak Andronicus mluvil, kaЕѕdГ© jeho slovo se stalo v ThorovД› mysli nГЎvrhem, pak pЕ™Г­kazem. A pak se nД›jak pЕ™emД›nily v jeho vlastnГ­ myЕЎlenky. Thor vedl vnitЕ™nГ­ zГЎpas. MalГЎ ДЌГЎst jeho jГЎ se snaЕѕila jakkoli zbavit takovГЅch cizГ­ch pocitЕЇ a dosГЎhnout mГ­sta, ve kterГ©m bude zase vЕЎe jasnГ©. Ale ДЌГ­m vГ­c se snaЕѕil, tГ­m to bylo tД›ЕѕЕЎГ­.

Jak ze hЕ™betu svГ©ho konД› sledoval blГ­ЕѕГ­cГ­ se armГЎdu pГЎdГ­cГ­ pЕ™es planiny, cГ­til krev, kterГЎ mu kolovala v ЕѕilГЎch, a jedinГ©, na co dokГЎzal myslet, byla loajalita k jeho otci a nutkГЎnГ­ zniДЌit kaЕѕdГ©ho, kdo stГЎl jeho otci v cestД›. A jeho osudu vlГЎdnout ImpГ©riu.

„Thornicu, slyЕЎel jsi mД›?“ strДЌil do nД›j Andronicus. „Jsi pЕ™ipravenГЅ dokГЎzat svГ©mu otci svou sГ­lu a oddanost v bitvД›?“

„Ano, otДЌe,“ odpovД›dД›l Thor s pohledem stГЎle upЕ™enГЅm pЕ™ed sebe. „Budu bojovat s kaЕѕdГЅm, kdo chce bojovat s tebou.“

Andronicus se ЕЎiroce usmГЎl. OtoДЌil se ДЌelem ke svГЅm muЕѕЕЇm.

„VOJГЃCI!“ zvolal. „NadeЕЎel ДЌas, abychom se stЕ™etli s nepЕ™Г­telem, abychom Prsten jednou provЕѕdy zbavili vЕЎech zbГЅvajГ­cГ­ch rebelЕЇ. A dnes zaДЌneme s tД›mito McCloudovci, kteЕ™Г­ si troufajГ­ se nГЎm postavit. Thornicus, mЕЇj syn, nГЎs v tГ©to bitvД› povede. Budete ho nГЎsledovat tak, jako byste nГЎsledovali mД›. PoloЕѕГ­te za nД›j svГ© Еѕivoty, jako byste je poloЕѕili za mД›. Pokud zradГ­te jeho, zradГ­te mД›!“

„THORNICUS!“ zakЕ™iДЌel Andronicus.

„THORNICUS!“ zaznД›l jako ozvД›na sbor deseti tisГ­c hlasЕЇ imperiГЎlnГ­ch jednotek za nimi.

Thor, povzbuzen, zvedl vysoko nad hlavu svЕЇj novГЅ meДЌ, meДЌ ImpГ©ria, ten, kterГЅ mu vД›noval jeho milovanГЅ otec. CГ­til sГ­lu, kterou mu meДЌ dodГЎval, sГ­lu jeho rodu, jeho nГЎroda, vЕЎeho, ДЌГ­m mu bylo souzeno bГЅt. KoneДЌnД› byl zpГЎtky doma, opД›t se svГЅm otcem. Pro svГ©ho otce by Thor udД›lal cokoli. PoloЕѕil by za nД›j Еѕivot.

Thor vyrazil vГЎleДЌnГЅ pokЕ™ik, pobГ­dl konД› a vyrazil jako prvnГ­ do bitvy smД›rem dolЕЇ do ГєdolГ­. Za nГ­m se ozval mohutnГЅ bojovГЅ pokЕ™ik a desГ­tky tisГ­c muЕѕЕЇ vyrazily za nГ­m, vЕЎichni pЕ™ipraveni nГЎsledovat Thornica aЕѕ k jejich smrti.




KAPITOLA Е ESTГЃ


Mycoples leЕѕela schoulenГЎ, zamotanГЎ v ohromnГ© akdonovГ© sГ­ti, a nemohla se protГЎhnout ani rozprostЕ™Г­t kЕ™Г­dla. Byla spoutanГЎ na palubД› imperiГЎlnГ­ lodi, a i kdyЕѕ zГЎpasila se sГ­tГ­, nedokГЎzala zvednout hlavu, hГЅbat konДЌetinami nebo vysunout paЕ™ГЎty. Nikdy v ЕѕivotД› se necГ­tila tak hroznД›. Nikdy necГ­tila takovГЅ nedostatek svobody a sil. Byla schoulenГЎ do klubГ­ДЌka, pomalu sklГ­ДЌenД› mrkala. VГ­ce ztrГЎpenГЎ ThorovГЅm osudem neЕѕ svГЅm vlastnГ­m.

Mycoples dokГЎzala vnГ­mat Thorovu energii dokonce i na takto nezmД›rnou vzdГЎlenost, dokonce i kdyЕѕ jejГ­ loДЏ plula pЕ™es moЕ™e a houpala se nahoru a dolЕЇ po obrovskГЅch vlnГЎch. TД›lo jГ­ stoupalo a klesalo, kdyЕѕ se vlny pЕ™evalovaly pЕ™es palubu. Mycoples cГ­tila, Еѕe se Thor mД›nГ­, stГЎvГЎ se nД›kГЅm jinГЅm, pЕ™estГЎvГЎ bГЅt tГ­m muЕѕem, kterГ©ho kdysi znala. LГЎmalo jГ­ to srdce. Nemohla si pomoct, pЕ™ipadala si, jako by ho zklamala. JeЕЎtД› jednou zkusila zabojovat se sГ­tГ­, tak moc se k nД›mu chtД›la dostat a zachrГЎnit ho. Ale nedokГЎzala se osvobodit, sГ­ЕҐ kaЕѕdГЅ jejГ­ nГЎpor vydrЕѕela.

OhromnГЎ vlna se roztЕ™Г­ЕЎtila o palubu a zpД›nД›nГ© vody TartuviГЎnu se dostaly pod sГ­ЕҐ. Voda Mycoples odnesla o kus dГЎl aЕѕ k dЕ™evД›nГ©mu lodnГ­mu trupu, o kterГЅ se zastavila, kdyЕѕ do nД›j narazila hlavou. Mycoples se pЕ™ikrДЌila a smutnД› zavrДЌela. UЕѕ nemД›la sГ­lu ani elГЎn, kterГЅ mГ­vala dЕ™Г­v. PodЕ™Г­dila se svГ©mu novГ©mu osudu, vД›dД›la, Еѕe ji vezou nД›kam daleko, kde ji zabijГ­, nebo hЕЇЕ™, odsoudГ­ k Еѕivotu v zajetГ­. Bylo jГ­ jedno, co se s nГ­ stane. ChtД›la jen, aby byl Thor v poЕ™ГЎdku. A chtД›la ЕЎanci, aspoЕ€ jednu poslednГ­ ЕЎanci pomstГ­t se ГєtoДЌnГ­kЕЇm.

„Tady je! Sklouzla se pЕ™es polovinu paluby!“ vykЕ™ikl jeden z imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ.

Mycoples pocГ­tila nГЎhlou bodavou bolest na citlivГЅch ЕЎupinГЎch hlavy a kdyЕѕ vzhlГ©dla, uvidД›la dva imperiГЎlnГ­ vojГЎky s kopГ­mi dlouhГЅmi tЕ™icet stop, jak ji z bezpeДЌnГ© vzdГЎlenosti poЕЎЕҐuchujГ­ skrz sГ­ЕҐ. Zkusila vyrazit jejich smД›rem, ale byla spoutanГЎ pЕ™Г­liЕЎ dobЕ™e. ZlobnД› vrДЌela, kdyЕѕ ji znovu a znovu poЕЎЕҐuchovali, ale vojГЎci se oДЌividnД› dobЕ™e bavili.

„TeДЏ nepЕЇsobГ­ tak dД›sivД›, Еѕe ne?“ zeptal se jeden vojГЎk druhГ©ho.

DruhГЅ se zasmГЎl a bodl ji kopГ­m tД›snД› pod oko. Mycoples uhnula hlavou v poslednГ­ vteЕ™inД› a uchrГЎnila se tak pЕ™ed slepotou.

„Je bezmocnГЎ jako moucha,“ Е™ekl jeden.

„SlyЕЎel jsem, Еѕe ji vystavГ­ v novГ©m imperiГЎlnГ­m kapitolu.“

„JГЎ jsem slyЕЎel nД›co jinГ©ho,“ odpovД›dД›l druhГЅ. „SlyЕЎel jsem, Еѕe jГ­ utrhnou kЕ™Г­dla a budou ji muДЌit za vЕЎechno, co provedla naЕЎim muЕѕЕЇm.“

„PЕ™ГЎl bych si, abych tam byl a mohl se dГ­vat.“

„Opravdu ji musГ­me doruДЌit v jednom kuse?“ zeptal se jeden.

„MГЎme rozkazy.“

„Ale nevidГ­m dЕЇvod, proДЌ bychom ji nemohli trochu zmrzaДЌit. Konec koncЕЇ, skuteДЌnД› nepotЕ™ebuje obД› oДЌi, Еѕe ne?“

DruhГЅ se zasmГЎl.

„KdyЕѕ to podГЎЕЎ takhle, tak mГЎЕЎ asi pravdu,“ odpovД›dД›l. „Jdi na to. UЕѕij si to.“

PrvnГ­ z muЕѕЕЇ postoupil blГ­Еѕ a pozvedl kopГ­.

„TeДЏ se nehГЅbej, holДЌiДЌko,“ Е™ekl vojГЎk.

Mycoples sebou trhla, ale byla bezmocnГЎ. VojГЎk se rozbД›hl a chystal se vrazit dlouhГ© kopГ­ do jejГ­ho oka.

NГЎhle na palubu dopadla dalЕЎГ­ vlna. Voda vojГЎkovi podrazila nohy a smetla ho pЕ™Г­mo smД›rem k Mycoples. OДЌi se mu rozЕЎГ­Е™ily hrЕЇzou, kdyЕѕ si uvД›domil, co se dД›je. Mycoples s vypД›tГ­m vЕЎech sil pozvedla jeden paЕ™ГЎt jen tak vysoko, aby pod nД›j mohl vojГЎk vklouznout a kdyЕѕ se pod nД›j dostal, spustila paЕ™ГЎt dolЕЇ a pЕ™iЕЎpendlila vojГЎka skrz hrdlo k palubД›.

JeДЌel a vЕЎude cГЎkala krev mГ­sГ­cГ­ se s vodou. BД›hem okamЕѕiku byl vojГЎk mrtvГЅ. Mycoples pocГ­tila aspoЕ€ malГЅ pocit uspokojenГ­.

ZbГЅvajГ­cГ­ imperiГЎlnГ­ vojГЎci se otoДЌili a utГ­kali pryДЌ, volali o pomoc. BД›hem chvilky se objevil tucet dalЕЎГ­ch vojГЎkЕЇ, vЕЎichni byli vyzbrojeni dlouhГЅmi kopГ­mi.

„Zabijte tu bestii!“ zaЕ™val jeden z nich.

VЕЎichni postupovali kupЕ™edu a chystali se ji zabГ­t. Mycoples si byla jistГЎ, Еѕe se jim to tentokrГЎt povede.

Pak pocГ­tila, jak v nГ­ hoЕ™Г­ nГЎhlГЅ pЕ™Г­val zlosti. TakovГЅ, jakГЅ jeЕЎtД› nikdy necГ­tila. ZavЕ™ela oДЌi a modlila se k Bohu, aby jГ­ dodal jeЕЎtД› poslednГ­ kapku sil.

CГ­tila, jak se jГ­ celГЅm tД›lem rozlГ©vГЎ ohromnГЅ ЕѕГЎr, kterГЅ se jГ­ soustЕ™edГ­ do bЕ™icha a postupuje jГ­ dГЎl do hrdla. OtevЕ™ela tlamu a zaЕ™vala. K jejГ­mu pЕ™ekvapenГ­ se spoleДЌnД› s Е™evem vyvalily i plameny.

Plameny proletД›ly skrz sГ­ЕҐ, a i kdyЕѕ akron nezniДЌily, zahalila plamennГЎ stД›na celГЅ tucet muЕѕЕЇ, kterГЅ k nГ­ pochodoval.

VЕЎichni jeДЌeli, kdyЕѕ jejich tД›la vzplГЎla. VД›tЕЎina se jich zhroutila na palubu. Ti, kteЕ™Г­ nezemЕ™eli okamЕѕitД›, se rozbД›hli a skГЎkali pЕ™es palubu do moЕ™e. Mycoples se usmГЎla.

Objevily se tucty dalЕЎГ­ch vojГЎkЕЇ, tentokrГЎt ozbrojenГ© kyji a palcГЎty. Mycoples se pokusila znovu vyvolat oheЕ€.

TentokrГЎt to ale nefungovalo. BЕЇh vyslyЕЎel jejГ­ modlitby a pro jednou jГ­ projevil pЕ™Г­zeЕ€. TeДЏ uЕѕ nebylo nic, co by mohla dД›lat. Byla tedy vdД›ДЌnГЎ aspoЕ€ za to, co mohla provГ©st.

Tucty vojГЎkЕЇ se na ni vrhly a tloukly ji kyji i palcГЎty. Mycoples cГ­tila, jak se pomalu propadГЎ nГ­Еѕ a nГ­Еѕ, oДЌi se jГ­ zavГ­raly. RezignovanД› se choulila do tД›snГ©ho klubГ­ДЌka a pЕ™emГЅЕЎlela, jestli tГ­mto konДЌГ­ ДЌas, kterГЅ jГ­ byl vymezen na tomto svД›tД›.

Brzy se jejГ­ svД›t ponoЕ™il do temnoty.




KAPITOLA SEDMГЃ


Romulus stál u kormidla své ohromné lodi. Trup měla natřený černou a zlatou, na stožáru nesla vlajku Impéria – symbol lva s orlem v tlamě – která se hrdě vlnila ve větru. Romulus stál s rukama zapřenýma v bok, jeho široká svalnatá postava tak působila ještě širší, jako by byla vrostlá přímo do paluby. Sledoval převalující se světélkující vlny Ambreku. V dáli, jen pomalu se objevující v dohledu, bylo pobřeží Prstenu.

KoneДЌnД›.

KdyЕѕ jeho pohled poprvГ© dopadl na Prsten, naplnilo se Romulovo srdce oДЌekГЎvГЎnГ­m. PЕ™Г­mo s nГ­m na lodi plulo nД›kolik tuctЕЇ jeho nejlepЕЎГ­ch, peДЌlivД› vybranГЅch muЕѕЕЇ. Za nimi se pak plavilo dalЕЎГ­ch nД›kolik tisГ­c nejlepЕЎГ­ch imperiГЎlnГ­ch lodГ­. NezmД›rnГЎ armГЎda pod vlajkou ImpГ©ria zaplavila moЕ™e. MД›li za sebou dlouhou cestu, obepluli celГЅ Prsten, protoЕѕe Romulus byl odhodlГЎn pЕ™istГЎt na McCloudskГ© stranД›. PlГЎnoval vlastnГ­ vpГЎd na Prsten, pЕ™epadenГ­ svГ©ho vlastnГ­ho vlГЎdce, Andronica, a jeho vraЕѕdu ve chvГ­li, kdy to bude nejmГ©nД› oДЌekГЎvat.

KdyЕѕ na to pomyslel, musel se pousmГЎt. Andronicus nemД›l ani ponД›tГ­ o sГ­le ani lstivosti svГ©ho zastupujГ­cГ­ho velitele. A mД›l se o jeho schopnostech dozvД›dД›t tГ­m nejhorЕЎГ­m zpЕЇsobem. Nikdy nemД›l Romula podceЕ€ovat.

Kolem se převalovaly obří vlny a Romulus si vychutnával jemnou vodní spršku na tváři. V ruce svíral magický plášť, který získal v lese, a cítil, že opravdu bude fungovat. Dostane ho přes Kaňon. Věděl, že až si ho oblékne, stane se neviditelným, schopným projít Štítem, schopným přejít do Prstenu. Jeho úkol bude vyžadovat utajení, vypočítavost a moment překvapení. Jeho muži ho samozřejmě nebudou moct následovat, ale nebude potřebovat ani jednoho z nich. Jakmile bude uvnitř, najde Andronicovy muže – muže Impéria – a zburcuje je pro svoji věc. Rozdělí je a vytvoří si z nich vlastní armádu. Zahájí svoji vlastní občanskou válku. Konec konců, imperiální vojáci milovali Romula stejně, jako milovali Andronica. Využije Andronicovy muže proti jemu samému.

Pak si Romulus najde nД›jakГ©ho MacGila, pЕ™evede ho pЕ™es KaЕ€on, jak vyЕѕaduje legenda o plГЎЕЎti, a pokud se ukГЎЕѕe, Еѕe je pravdivГЎ, bude Е tГ­t zniДЌen. Jakmile bude ochrana Е tГ­tu pryДЌ, pЕ™ivolГЎ vЕЎechny svГ© muЕѕe a celГЎ jeho flotila pronikne do Prstenu a celГЅ ho nadobro zniДЌГ­. A pak, koneДЌnД›, bude Romulus samojedinГЅm vlГЎdcem celГ©ho svД›ta.

Zhluboka se nadechl. TГ©mД›Е™ cГ­til, jakГ© to bude. CelГЅ svЕЇj Еѕivot bojoval jen kvЕЇli tomuto jedinГ©mu okamЕѕiku.

Romulus zvedl pohled ke krvavě rudému nebi, druhé slunce v podobě obrovské koule na horizontu právě zapadalo a v tuto denní dobu vydávalo namodralou záři. Byla to denní doba, kdy se Romulus modlil ke svým bohům. K bohu země, bohu moře, bohu nebes, bohu větru – a samozřejmě a hlavně k bohu války. Věděl, že si je musí naklonit. Byl připraven: přivedl si spoustu otroků, které mohl obětovat; věděl, že jejich prolitá krev mu poskytne potřebnou moc.

Jak se blГ­Еѕili k pobЕ™eЕѕГ­, tЕ™Г­ЕЎtily se vЕЎude kolem nД›j vlny. Romulus neДЌekal na ostatnГ­, aЕѕ ukotvГ­ loДЏ a zaДЌnou naklГЎdat ДЌluny. RadД›ji seskoДЌil z lodi uЕѕ ve chvГ­li, kdy se kГЅlem dotkla pГ­sku. ProletД›l vzduchem dobrГЅch dvacet stop, pЕ™istГЎl na nohy po pГЎs ve vodД›, aniЕѕ by zakolГ­sal.

Dobrodil se na bЕ™eh, jako by mu patЕ™il, nechГЎval za sebou v pГ­sku hlubokГ© otisky stop a za nГ­m jeho muЕѕi pЕ™ipravili lana a spouЕЎtД›li na nich do ДЌlunЕЇ zГЎsoby. Jeden za druhГЅm pak pЕ™istГЎval na pobЕ™eЕѕГ­.

Romulus obhlГ­Еѕel vГЅsledky svojГ­ prГЎce a musel se pousmГЎt. Nebe pomalu temnД›lo a on dosГЎhl pobЕ™eЕѕГ­ pЕ™esnД› v tu sprГЎvnou dobu pro uskuteДЌnД›nГ­ obД›ti. VД›dД›l, Еѕe se mu vЕЎichni bohovГ© odvdД›ДЌГ­.

ObrГЎtil se ДЌelem ke svГЅm muЕѕЕЇm.

„OHEЕ‡!“ vykЕ™ikl panovaДЌnГЅm hlasem.

Jeho muЕѕi se rozptГЅlili, aby pЕ™ipravili obrovskou hranici. PatnГЎct stop vysokou ohromnou hromadu dЕ™eva ve tvaru tЕ™Г­ramennГ© hvД›zdy, kterГЎ jen ДЌekala na to, aЕѕ ji nД›kdo zapГЎlГ­.

Romulus pokГЅvl a jeho muЕѕi pЕ™ivlekli tucet vzГЎjemnД› spoutanГЅch otrokЕЇ. Pak je provazy pevnД› pЕ™ivГЎzali po obvodu dЕ™evД›nГ© hranice. Otroci zГ­rali s vytЕ™eЕЎtД›nГЅma oДЌima a nevД›Е™Г­cГ­m vГЅrazem. HrЕЇzou jeДЌeli a trhali provazy, kdyЕѕ si uvД›domili, Еѕe vojГЎci uЕѕ mД›li pЕ™ipravenГ© pochodnД› a chystali se je upГЎlit zaЕѕiva.

„NE!“ jeДЌel jeden z nich. „ProsГ­m! SnaЕѕnД› tД› prosГ­m! Tohle ne. Cokoli, ale tohle ne!“

Romulus je ignoroval. MГ­sto toho, aby jim vД›noval pozornost, se ke vЕЎem otoДЌil zГЎdy, udД›lal nД›kolik krokЕЇ kupЕ™edu, rozpЕ™ГЎhl ruce, zaklonil se a pohlГ©dl do nebes.

„OMARE!“ zvolal. „Poskytni nГЎm svД›tlo, abychom vidД›li! PЕ™ijmi dnes moji obД›ЕҐ. Projdi se mnou cestu do Prstenu. Dej mi znamenГ­. Е?ekni mi, jestli uspД›ju!“

Romulus spustil ruce. V tu chvГ­li vyrazili jeho muЕѕi kupЕ™edu a hodili pochodnД› na hranici.

Ozvaly se hrЕЇzyplnГ© vГЅkЕ™iky otrokЕЇ upalovanГЅch zaЕѕiva. Jiskry lГ©taly vЕЎude kolem. Romulus stГЎl s hlavou hrdД› vztyДЌenou, tvГЎЕ™ ozГЎЕ™enou ohnД›m a sledoval hrЕЇznГЅ spektГЎkl.

Pak pЕ™ikГЅvl a jeho muЕѕi pЕ™ivezli bezokou staЕ™enu. TvГЎЕ™ mД›la vrГЎsДЌitou, tД›lo pokroucenГ©. NД›kolik muЕѕЕЇ ji vezlo na vozГ­ku, ona se naklonila smД›rem k plamenЕЇm a Romulus ji trpД›livД› pozoroval, oДЌekГЎval jejГ­ proroctvГ­.

„UspД›jeЕЎ,“ pronesla. „Pokud nespatЕ™Г­ЕЎ konvergenci sluncГ­.“

Romulus se zeЕЎiroka usmГЎl. Konvergenci sluncГ­? Ta nenastala uЕѕ snad tisГ­c let.

ProroctvГ­ ho potД›ЕЎilo, v hrudi ucГ­til teplo. Tohle bylo vЕЎe, co potЕ™eboval slyЕЎet. BohovГ© byli na jeho stranД›.

Romulus sebral plГЎЕЎЕҐ, nasedl na konД› a tvrdД› ho pobГ­dl kupЕ™edu. SГЎm vyrazil pЕ™es pГ­sek na cestu, kterГЎ ho mД›la dovГ©st k VГЅchodnГ­mu pЕ™echodu, dГЎl pЕ™es KaЕ€on a takГ© uЕѕ brzy k samГ©mu stЕ™edu Prstenu.




KAPITOLA OSMГЃ


Selese s Illeprou po boku prochГЎzela zbytky bojiЕЎtД›. ObД› smД›Е™ovaly od tД›la k tД›lu, hledali jakГ©koli znГЎmky Еѕivota. Ze Silesie to byla dlouhГЎ, nГЎroДЌnГЎ cesta a tak se daly dohromady, nГЎsledovaly hlavnГ­ ДЌГЎst armГЎdy, staraly se o ranД›nГ© a mrtvГ©. OddД›lily se od ostatnГ­ch lГ©ДЌitelЕЇ a staly se blГ­zkГЅmi pЕ™Г­telkynД›mi. Spojovala je nepЕ™Г­zeЕ€ osudu. PЕ™irozenД› je to k sobД› tГЎhlo, byly tГ©mД›Е™ stejnГ©ho vД›ku, i na pohled si byly podobnГ©, a co bylo moЕѕnГЎ nejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­, kaЕѕdГЎ milovala jednoho z MacGilЕЇ. Selese milovala Reece a Illepra, i kdyЕѕ to jen nerada pЕ™iznГЎvala, milovala Godfreyho.

DД›laly, co mohly, aby se udrЕѕely u hlavnГ­ ДЌГЎsti armГЎdy, kliДЌkovaly mezi poli, skrz lesy a bahnitГ© cesty, neustГЎle se staraly o zranД›nГ© MacGilovce. NaneЕЎtД›stГ­ je nebylo sloЕѕitГ© najГ­t. Byla jimi bohatД› posetГЎ celГЎ krajina. V nД›kterГЅch pЕ™Г­padech je Selese dokГЎzala uzdravit. V pЕ™Г­liЕЎ mnoha pЕ™Г­padech ale bylo to nejlepЕЎГ­, co pro nД› mohly s Illeprou udД›lat, jen ovГЎzat jejich rГЎny, osvobodit je od bolestГ­ pomocГ­ lektvarЕЇ a umoЕѕnit jim klidnГЅ odchod.

Selese to lГЎmalo srdce. CelГЅ Еѕivot byla lГ©ДЌitelkou v malГ©m mД›steДЌku, nikdy se nemusela vypoЕ™ГЎdat s niДЌГ­m tak krutГЅm. Byla zvyklГЎ Е™eЕЎit drobnГ© ЕЎkrГЎbance, Е™Г­znutГ­ a zranД›nГ­, moЕѕnГЎ obДЌasnГ© kousnutГ­ od forsytha. Nebyla ale zvyklГЎ na tak ohromnГ© krveprolitГ­ a smrt. Tak vГЎЕѕnГЎ zranД›nГ­ ji hluboce rmoutila.

Selese touЕѕila uzdravovat lidi a vidД›t je, jak jsou zase v poЕ™ГЎdku. Ale od doby, kdy opustila Silesii, nevidД›la nic neЕѕ nekoneДЌnou krvavou stezku. Jak si to jen mohli lidГ© vzГЎjemnД› dД›lat? VЕЎichni ti zranД›nГ­ byli nД›ДЌГ­ synovГ©, otcovГ©, manЕѕelГ©. Jak mЕЇЕѕe bГЅt lidstvo tak krutГ©?

JeЕЎtД› vГ­c ji trГЎpilo, Еѕe nemЕЇЕѕe pomoct kaЕѕdГ©mu ДЌlovД›ku, kterГ©ho potkala. JejГ­ zГЎsoby byly omezenГ© pouze na to, co dokГЎzaly unГ©st, a vzhledem k tomu, jak dlouhou cestu uЕѕ uЕЎly, to nebylo mnoho. OstatnГ­ lГ©ДЌitelГ© krГЎlovstvГ­ byli rozptГЅleni po celГ©m Prstenu. Byli armГЎdou sami pro sebe, ale zГЎroveЕ€ pЕ™Г­liЕЎ rozptГЅleni a mД›li mГЎlo zГЎsob. Bez potЕ™ebnГЅch vozЕЇ, konГ­ a skupin pomocnГ­kЕЇ dokГЎzala unГ©st jen velmi mГЎlo.

ZavЕ™ela oДЌi a pЕ™i chЕЇzi zhluboka oddechovala. PЕ™ed oДЌima se jГ­ mГ­haly tvГЎЕ™e vЕЎech zranД›nГЅch. AЕѕ moc ДЌasto oЕЎetЕ™ovala smrtelnД› zranД›nГ© vojГЎky kЕ™iДЌГ­cГ­ bolestГ­, sledovala, jak jejich oДЌi pohasГ­najГ­ a poskytla jim Blatox. Byl to velmi dobЕ™e fungujГ­cГ­ uklidЕ€ujГ­cГ­ prostЕ™edek, pomГЎhal i proti bolesti, ale nedokГЎzal uzdravit hnisajГ­cГ­ rГЎny ani zastavit infekci. Bez vЕЎech potЕ™ebnГЅch zГЎsob to bylo jedinГ©, co mohla dД›lat. ChtД›lo se jГ­ z toho zГЎroveЕ€ breДЌet i kЕ™iДЌet.

Selese i Illepra poklekly kaЕѕdГЎ nad jednГ­m vojГЎkem, jen nД›kolik stop od sebe. ObД› mД›ly plnГ© ruce prГЎce se ЕЎitГ­m seДЌnГЅch zranД›nГ­. Selese byla nucena pouЕѕГ­vat stejnou jehlu aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ ДЌasto, pЕ™ГЎla si, aby mД›la moЕѕnost pouЕѕГ­t ДЌistou. Ale nemД›la na vГЅbД›r. VojГЎk kЕ™iДЌel bolestГ­, zatГ­mco mu zaЕЎГ­vala dlouhou rГЎnu na jeho paЕѕi. NezdГЎlo se ale, Еѕe by rГЎna chtД›la zЕЇstat uzavЕ™enГЎ. NeustГЎle z nГ­ prosakovala krev. Selese na ni pЕ™itiskla dlaЕ€ a snaЕѕila se proud krve zastavit.

Byla to ale prohranГЎ bitva. Kdyby se k vojГЎkovi dostala o den dЕ™Г­v, bylo by vЕЎe v poЕ™ГЎdku. TeДЏ mu ale ruka uЕѕ zezelenala. VД›dД›la, Еѕe bojuje s nevyhnutelnГЅm.

„BudeЕЎ v poЕ™ГЎdku,“ pronesla Selese k vojГЎkovi.

„Ne, nebudu,“ Е™ekl a hledД›l na ni se smrtГ­ v oДЌГ­ch. Selese uЕѕ ten pohled vidД›la mnohokrГЎt. „Е?ekni mi to. JГЎ umЕ™u, Еѕe?“

Selese se zhluboka nadechla a zadrЕѕela dech. NevД›dД›la, jak odpovД›dД›t. NenГЎvidД›la, kdyЕѕ mД›la lhГЎt, ale zГЎroveЕ€ mu nedokГЎzala Е™Г­ct pravdu.

„NГЎЕЎ osud spoДЌГ­vГЎ v rukou naЕЎich stvoЕ™itelЕЇ,“ Е™ekla. „Pro nikoho z nГЎs nenГ­ nikdy pЕ™Г­liЕЎ pozdД›. Pij,“ pronesla k nД›mu mД›kce, vyjmula z braЕЎny visГ­cГ­ jГ­ na opasku malou ampuli Blatoxu, pЕ™iloЕѕila mu ji ke rtЕЇm a pohladila ho po ДЌele.

UpЕ™el na ni svЕЇj pohled a poprvГ© za celou dobu klidnД› vydechl.

„CГ­tГ­m se lГ©pe,“ Е™ekl.

O chvГ­li pozdД›ji zavЕ™el oДЌi.

Selese cГ­tila, jak jГ­ po tvГЎЕ™i stГ©kГЎ slza, a rychle ji setЕ™ela.

Illepra skonДЌila se svГЅm zranД›nГЅm, obД› unavenД› vstaly a spoleДЌnД› vyrazily na svou nekoneДЌnou cestu od tД›la k tД›lu. SamozЕ™ejmД› zamГ­Е™ily na vГЅchod, nГЎsledovaly hlavnГ­ ДЌГЎst armГЎdy.

„Jsme tu vlastnД› vЕЇbec k nД›ДЌemu?“ zeptala se Selese po dlouhГ© chvГ­li ticha.

„SamozЕ™ejmД›,“ odpovД›dД›la Illepra.

„NepЕ™ipadГЎ mi to tak,“ Е™ekla Selese. „Jen pГЎr jsme jich zachrГЎnily a tolik jsme jich ztratily.“

„A tД›ch pГЎr vojГЎkЕЇ?“ oponovala Illepra. „Ti za to nestojГ­?“

Selese se zamyslela.

„SamozЕ™ejmД›, Еѕe ano,“ pronesla nakonec. „Ale co ti vЕЎichni ostatnГ­?“

Pak zavЕ™ela oДЌi a zkusila si je vybavit, ale uЕѕ z nich byly jen rozmazanГ© tvГЎЕ™e.

Illepra zavrtД›la hlavou.

„PЕ™emГЅЕЎlГ­ЕЎ o tom ЕЎpatnД›. Jsi snГ­lek, pЕ™Г­liЕЎ naivnГ­. NemЕЇЕѕeЕЎ pЕ™ece zachrГЎnit vЕЎechny. My jsme tuhle vГЎlku nezaДЌaly. Jen po nГ­ uklГ­zГ­me.“

Pak pokraДЌovaly v chЕЇzi mlДЌky, ЕЎly stГЎle na vГЅchod, pЕ™es pole posetГЎ tД›ly. Selese byla vdД›ДЌnГЎ, Еѕe je s nГ­ aspoЕ€ Illepra. Poskytovaly si vzГЎjemnД› ГєtД›chu, sdГ­lely zkuЕЎenosti a cestou i lГ©ДЌitelskГ© zГЎsoby. Selese byla ohromena IllepЕ™inou znalostГ­ bylin, s takovou se nikdy dЕ™Г­v nesetkala. Illepra zase obdivovala unikГЎtnГ­ masti, kterГ© Selese objevila ve svГ© malГ© vesnici. SkvД›le se vzГЎjemnД› doplЕ€ovaly.

Jak pochodovaly a znovu prohlížely mrtvá těla, Selesiny úvahy se stočily k Reecovi. I přes to všechno, co měla kolem sebe, ho nedokázala vyhnat z hlavy. Podnikla celou cestu do Silesie jen proto, aby ho našla, aby mohla být s ním. Ale osud je znovu rozdělil, příliš brzy. Hloupá válka je odvála každého jiným směrem. Stále přemýšlela nad tím, jestli je Reece v bezpečí. Uvažovala, kde přesně na bojišti byl. Každému tělu, které míjely, se rychle podívala do tváře a vždy prožívala okamžiky hrůzy, když se modlila a doufala, že to nebude on. U každého těla, ke kterému se blížily, se jí svíral žaludek až do doby, než ho otočila a uviděla, že to není Reece. U každého si s úlevou vydechla. Přesto se měla na každém kroku na pozoru, stále se bála, že ho najde zraněného – nebo hůř, mrtvého. Nevěděla, co by dělala, kdyby k tomu došlo.

Byla ale odhodlanГЎ ho najГ­t, mrtvГ©ho nebo ЕѕivГ©ho. DoЕЎla takhle daleko a nehodlala se vrГЎtit zpД›t, dokud nebude vД›dД›t, co se s nГ­m stalo.

„NevidД›la jsem ani stopu po Godfreym,“ pronesla Illepra zatГ­mco kopala cestou do kamenЕЇ.

Illepra o Godfreym mluvila s pЕ™estГЎvkami uЕѕ od doby, kdy vyrazily, a bylo jasnГ©, Еѕe jГ­ na nД›m zГЎleЕѕГ­.

„JГЎ takГ© ne,“ odpovД›dД›la Selese.

Byl to neustГЎlГЅ rozhovor mezi nimi. KaЕѕdГЎ z nich zaujatГЎ jednГ­m ze dvou bratrЕЇ, Reecem a Godfreym, dvД›ma bratry, kteЕ™Г­ by nemohli bГЅt vГ­ce rozdГ­lnГ­. Selese sama nechГЎpala, co Illepra na Godfreym vidГ­. JГ­ pЕ™ipadal jako obyДЌejnГЅ opilec. BlГЎznivГЅ muЕѕ, kterГ©ho nejde brГЎt vГЎЕѕnД›. Byl zГЎbavnГЅ a vtipnГЅ, urДЌitД› byl chytrГЅ, ale nebyl to ten typ muЕѕe, kterГ©ho by chtД›la Selese. Selese touЕѕila po muЕѕi, kterГЅ by byl upЕ™Г­mnГЅ, vГЎЕѕnГЅ a silnГЅ. TouЕѕila po muЕѕi, kterГЅ by proslul rytГ­Е™skou odvahou a ctГ­. Reece byl pЕ™esnД› pro ni.

„ProstД› nevГ­m, jak by tohle vЕЎechno mohl pЕ™eЕѕГ­t,“ pronesla smutnД› Illepra.

„Ty ho milujeЕЎ, Еѕe ano?“ zeptala se Selese.

Illepra zrudla a odvrГЎtila pohled.

„Nikdy jsem o lГЎsce nic neЕ™ekla,“ vyhrkla. „ProstД› jen o nД›j mГЎm starost. Je to jen pЕ™Г­tel.“

Selese se usmГЎla.

„Jen pЕ™Г­tel? Tak proДЌ o nД›m neustГЎle mluvГ­ЕЎ?“

„Opravdu?“ zeptala se pЕ™ekvapenД› Illepra. „To jsem si neuvД›domila.“

„Ano, neustГЎle.“

Illepra pokrДЌila rameny a ztichla.

„MyslГ­m, Еѕe se mi prostД› nД›jak dostal pod kЕЇЕѕi. NД›kdy mД› opravdu rozДЌiluje. NeustГЎle ho musГ­m tahat z hospod. PokaЕѕdГ© mi slГ­bГ­, Еѕe uЕѕ se tam nikdy nevrГЎtГ­. Nikdy to ale nenГ­ pravda. Je to k zblГЎznД›nГ­, opravdu. PraЕЎtila bych ho, kdybych mohla.“

„Tak proto ho tolik touЕѕГ­ЕЎ najГ­t?“ zeptala se Selese. „Abys ho praЕЎtila?“

TeДЏ se musela Illepra usmГЎt.

„MoЕѕnГЎ ne,“ odpovД›dД›la. „MoЕѕnГЎ ho chci taky obejmout.“

ObeЕЎly kopec a narazily na vojГЎka, Silesiana. LeЕѕel pod stromem a naЕ™Г­kal. OДЌividnД› mД›l zlomenou nohu. Selese to dokГЎzala urДЌit svГЅm zkuЕЎenГЅm okem i na takovou vzdГЎlenost. Nedaleko nД›j byli u stromu uvГЎzanГ­ dva konД›.

ObД› dГ­vky pЕ™ispД›chaly k vojГЎkovi.

Selese se zaДЌala vД›novat jeho zranД›nГ­m, ze vЕЎeho nejdЕ™Г­ve hlubokГ©mu ЕЎrГЎmu na stehnД›. Nemohla si pomoct a musela poloЕѕit otГЎzku, kterou kladla kaЕѕdГ©mu vojГЎkovi, kterГ©ho potkala:

„VidД›l jsi nД›koho z krГЎlovskГ© rodiny?“ zeptala se. „VidД›l jsi Reece?“

VЕЎichni vojГЎci vЕѕdy jen sklopili pohled a zavrtД›li hlavou. Selese si tak zvykla na zklamГЎnГ­, Еѕe uЕѕ oДЌekГЎvala jen zГЎpornГ© odpovД›di.

K jejГ­mu pЕ™ekvapenГ­ ale vojГЎk souhlasnД› pokГЅvl hlavou.

„Nejel jsem s nГ­m, ale vidД›l jsem ho, ano, mГЎ panГ­.“

Selesiny oДЌi se rozЕЎГ­Е™ily radostГ­ a nadД›jГ­.

„Je ЕѕivГЅ? Je zranД›nГЅ? VГ­ЕЎ, kde pЕ™esnД› je?“ chrlila jednu otГЎzku za druhou. Srdce jГ­ prudce buЕЎilo, zatГ­mco pevnД› sevЕ™ela vojГЎkovo zГЎpД›stГ­.

Znovu pЕ™ikГЅvl.

„VГ­m. MГЎ zvlГЎЕЎtnГ­ Гєkol. MГЎ zГ­skat MeДЌ.“

„JakГЅ meДЌ?“

„PЕ™ece MeДЌ Osudu.“

Selese zЕЇstala nevД›Е™Г­cnД› zГ­rat. MeДЌ Osudu. MeДЌ z legend.

„Kde?“ zeptala se zoufale. „Kde je?“

„Vydal se k VГЅchodnГ­mu pЕ™echodu.“

Selese uvaЕѕovala. VГЅchodnГ­ pЕ™echod, to je daleko, pЕ™Г­liЕЎ daleko. RozhodnД› nebylo moЕѕnГ© zvlГЎdnout tu cestu po svГЅch. Ne tГ­mhle tempem. NavГ­c, pokud tam Reece skuteДЌnД› je, jistД› je v nebezpeДЌГ­, urДЌitД› ji potЕ™ebuje.

KdyЕѕ se postarala o vojГЎka, rozhlГ©dla se a vЕЎimla si dvou konГ­ uvГЎzanГЅch u stromu. Vzhledem k muЕѕovД› zlomenГ© noze nebylo moЕѕnГ©, Еѕe by na nich jel. Oba dva konД› jsou pro nД›j nepouЕѕitelnГ­. A navГ­c brzy pojdou, pokud se o nД› nД›kdo nepostarГЎ.

VojГЎk si vЕЎiml, kterГЅm smД›rem se Selese dГ­vГЎ.

„Vezmi si je, panГ­,“ nabГ­dl. „JГЎ je nebudu potЕ™ebovat.“

„Ale vЕѕdyЕҐ jsou tvoji,“ oponovala.

„NemЕЇЕѕu na nich jet, ne takhle. Ty je aspoЕ€ vyuЕѕijeЕЎ. Vezmi si je a najdi Reece. Odsud je to dlouhГЎ cesta a pД›ЕЎky ji nezvlГЎdnete. Velice jste mi pomohly. NezemЕ™u tu. MГЎm vodu a jГ­dlo na dalЕЎГ­ tЕ™i dny. PЕ™ijdou si mД› sem vyzvednout. HlГ­dky jezdГ­ kolem kaЕѕdou chvГ­li. VezmД›te si konД› a jeДЏte.“

Selese mu sevЕ™ela zГЎpД›stГ­, cГ­tila k nД›mu nezmД›rnou vdД›ДЌnost. ObrГЎtila se na Illepru s odhodlanГЅm vГЅrazem.

„MusГ­m jГ­t a najГ­t Reece. OmlouvГЎm se. Jsou tu dva konД›. MЕЇЕѕeЕЎ si vzГ­t toho druhГ©ho a jet kam potЕ™ebujeЕЎ. JГЎ musГ­m pЕ™es Prsten k VГЅchodnГ­mu pЕ™echodu. Je mi to lГ­to, ale musГ­m tД› opustit.“

Selese nasedla na konД› a s pЕ™ekvapenГ­m zjistila, Еѕe Illepra takГ© rychle vyskoДЌila do sedla vedlejЕЎГ­ho konД›. Illepra se rozmГЎchla meДЌem a pЕ™esekla lano, kterГЅm byli konД› pЕ™ipoutanГ­ ke stromu.

ObrГЎtila se na Selese a usmГЎla se.

„Opravdu si myslГ­ЕЎ, Еѕe po tom vЕЎem, ДЌГ­m jsme proЕЎly, tД› nechГЎm jet samotnou?“ zeptala se.

Selese se usmГЎla.

„PЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe ne,“ odpovД›dД›la.

ObД› pobГ­dly konД› a rychle vyrazily, pЕ™Г­mo po cestД› vedoucГ­ dГЎl na vГЅchod. Vedla pЕ™Г­mo smД›rem, jak Selese doufala, k Reecovi.




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Gwendolyn se pevnД›ji zabalila do plГЎЕЎtД›, bradu sklonД›nou proti vД›tru a snД›hu. Pochodovala skrz nekoneДЌnГ© bГ­lГ© plГЎnД› s Alistair, Steffenem a Abertholem po boku a Krohnem u nohy. VЕЎichni uЕѕ pochodovali dlouhГ© hodiny od doby, kdy pЕ™ekroДЌili KaЕ€on a vstoupili do ZГЎsvД›tГ­. Gwen byla vyДЌerpanГЎ. Svaly ji bolely a cГ­tila napД›tГ­ v bЕ™iЕЎe, ostrГЎ bolest jГ­ projГ­ЕѕdД›la znovu a znovu, vЕѕdy kdyЕѕ se v nГ­ dГ­tД› pohnulo. PokraДЌovali skrz svД›t nekoneДЌnГ© bД›loby, vytrvale padajГ­cГ­ho snД›hu biДЌujГ­cГ­ho je do oДЌГ­ a pЕ™ed sebou nevidД›li nic, co by je mohlo utД›ЕЎit. Nic nenaruЕЎovalo jednotvГЎrnou krajinu. Gwen to pЕ™ipadalo, jako kdyby pochodovali pЕ™Г­mo k okraji svД›ta.

Bylo stГЎle chladnД›ji a i pЕ™es mnoЕѕstvГ­ koЕѕeЕЎin, kterГ© na sobД› mД›la, cГ­tila Gwen, jak jГ­ chlad pronikГЎ aЕѕ do morku kostГ­. Ruce uЕѕ mД›la ГєplnД› prokЕ™ehlГ©.

KdyЕѕ se rozhlГ©dla, vidД›la, Еѕe i ostatnГ­ se tЕ™esou chladem. VЕЎichni se proti nД›mu marnД› snaЕѕili bojovat. Gwen pЕ™emГЅЕЎlela, jestli pЕ™ijГ­t sem nebyla vГЎЕѕnГЎ chyba. I kdyby tu Argon byl, bez jakГЅchkoli stop v dohledu, jak by ho mohli najГ­t? Nebyla tu ЕѕГЎdnГЎ stezka, ЕѕГЎdnГЎ cesta a Gwen cГ­tila stГЎle silnД›jЕЎГ­ pocit marnosti, protoЕѕe netuЕЎila, kam vlastnД› vЕЎichni smД›Е™ujГ­. VЕЎe, co vД›dД›la, bylo, Еѕe se stГЎle vГ­ce vzdalujГ­ od KaЕ€onu, stГЎle vГ­ce na sever. I pokud by naЕЎli Argona, jak by ho mohli osvobodit? A je vЕЇbec moЕѕnГ© ho osvobodit?

Gwen si pЕ™ipadala, jako by doЕЎla na mГ­sto, kterГ© nebylo urДЌeno lidem. NadpЕ™irozenГ© mГ­sto urДЌenГ© pro ДЌarodД›je, druidy a dalЕЎГ­ zГЎhadnГ© magickГ© sГ­ly, kterГЅm nerozumД›la. Nemohla si pomoct, cГ­tila se jako vetЕ™elec.

Pak ucГ­tila dalЕЎГ­ ostrou bolest v bЕ™iЕЎe a vnГ­mala, jak se dГ­tД› v nГ­ obracГ­ znovu a znovu. TentokrГЎt byla bolest tak intenzivnГ­, Еѕe jГ­ mГЎlem vyrazila dech a dokonce nД›kolikrГЎt klopГЅtla.

UcГ­tila znГЎmГЅ uklidЕ€ujГ­cГ­ stisk na zГЎpД›stГ­.

„MГЎ panГ­, jsi v poЕ™ГЎdku?“ zeptal se Steffen, kterГЅ pЕ™ispД›chal na pomoc.

Gwen zavЕ™ela oДЌi zvlhlГ© slzami bolesti, zhluboka dГЅchala a souhlasnД› pЕ™ikГЅvla. Na chvilku se zastavila, poloЕѕila si ruku na bЕ™icho a ДЌekala. JejГ­mu dГ­tД›ti se tu oДЌividnД› nelГ­bilo. A jГ­ takГ© ne.

ChvГ­li stГЎla na mГ­stД› a zhluboka oddechovala, dokud bolest koneДЌnД› neodeznД›la. Znovu zapochybovala o svГ©m rozhodnutГ­ vydat se sem. KdyЕѕ ale pomyslela na Thora, jejГ­ touha ho zachrГЎnit odvГЎla vЕЎechny pochybnosti.

Znovu vyrazili na cestu, a zatГ­mco bolest pomalu ustupovala, zaДЌala se Gwendolyn bГЎt nejen o svГ© dГ­tД›, ale i o ostatnГ­. NetuЕЎila, jak dlouho v tД›chto podmГ­nkГЎch vЕЎichni pЕ™eЕѕijГ­. Dokonce ani nevД›dД›la, jestli by se teДЏ mohli vrГЎtit. Naprosto uvГ­zli na neznГЎmГ©m, nezmapovanГ©m ГєzemГ­ bez konce.

Nebe bylo zbarvenГ© nafialovД›lГЅm svД›tlem, kterГ© na vЕЎe vrhalo odlesky jantarovГ© a fialovГ© barvy. Gwendolyn si kvЕЇli tomu pЕ™ipadala jeЕЎtД› vГ­c dezorientovanГЎ. Nebyl tu ani nГЎznak dne nebo noci. Е lo jen o nekoneДЌnГЅ pochod do nicoty.

Aberthol mД›l pravdu. Tohle byl opravdu jinГЅ svД›t. Pole snД›hu a prГЎzdnoty. To nejneutД›ЕЎenД›jЕЎГ­ mГ­sto, jakГ© kdy vidД›la.

Gwendolyn se na moment zastavila, aby popadla dech, a nГЎhle ucГ­tila teplou, uklidЕ€ujГ­cГ­ ruku na bЕ™iЕЎe. Byla pЕ™ekvapenГЎ horkem, kterГ© z nГ­ vychГЎzelo.

Alistair stГЎla vedle nГ­ s rukou poloЕѕenou na jejГ­m bЕ™iЕЎe a prohlГ­Еѕela si ji s obavami v oДЌГ­ch.

„Ty ДЌekГЎЕЎ dГ­tД›,“ Е™ekla. Bylo to spГ­ЕЎ prohlГЎЕЎenГ­ neЕѕ otГЎzka.

Gwendolyn na ni chvГ­li pЕ™ekvapenД› zГ­rala. Е okovalo ji, Еѕe to poznala. ObzvlГЎЕЎЕҐ, kdyЕѕ mД›la stГЎle plochГ© bЕ™icho. UЕѕ ale nemД›la sГ­lu to skrГЅvat a tak jen souhlasnД› pЕ™ikГЅvla.

Alistair vД›doucnД› pokГЅvala hlavou.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694223) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения